Po Matějovi Konšelovi a Vojtovi Bělohlavovi přinášíme  také slibovaný rozhovor s Tomášem Petržalou. Šestadvacetiletý zkušený brankář, akademický mistr světa, člen širšího kádru seniorské reprezentace, jednička v brance Dukly, bojovný a pracovitý člověk, který pro házenou dělá mnoho i ve svém volném čase. Všemi těmito přívlastky by se dal charakterizovat kapitán našeho týmu. O sestupu Třeboně, odkud pochází, o studiu na vysoké škole a akademické házené, o ambicích Dukly v letošním ročníku extraligy i o mnohém dalším jsme si s Tomášem Petržalou povídali v následujícím rozhovoru…

1) Tomáši, letos jsi byl opět zvolen kapitánem týmu. Co konkrétně to znamená pro Tebe a co pro tým?
Pro mě osobně je to pocta. Chci udělat vše proto, abych po sezoně mohl zvednout nad hlavu nějakou trofej a zopakovat si tak nezapomenutelný pocit z Brazílie. Pro mladé kluky to znamená, že veškeré věci, které potřebují diskutovat s vedením a realizačním týmem mohou řešit skrze mě a já s tím vždy rád pomohu. Obecně však mnohokrát zvažuji složit funkci, kvůli takřka nulovému vlivu na útok. Proto jsem i hráče vybídl, aby si zvolili lídra, který potáhne náš útok. Nicméně i přesto mi páska zůstala i nadále a já se budu snažit odvádět pro tým a kluky maximum tak, jako jsem to dělal doposud.

2) Co říkáš na nové posily Matěje Konšela a Vojtu Bělohlava, jak se Ti s nimi zatím hraje?
Jsou to kluci, za kterými jsem stál, když se jejich jména skloňovala v souvislosti s naším klubem. Jsem rád, že se je povedlo do týmu přivést. Do budoucna v nich vidím velký přínos. Vojta je pracovitý a technicky výborně vybavený hráč, který podával skvělé výkony už v juniorském týmu Dukly. Matěj má razantní ránu, a když na sebe ještě přitlačí v tréninku, může se z něho stát opora nejen dukelské házené. Je mladý a věřím, že právě angažmá v našem klubu mu ukáže správnou cestu.

3) Na hřišti dáváš hodně najevo emoce, hecuješ hráče, prožíváš zápas. Nesoustředíš se pak hůře na chytání?
Je to hodně diskutované téma, ať už s vedením, sportovní psycholožkou nebo i mojí rodinou. Nicméně já osobně budu hrát raději s „bandou instalatérů“, kteří na hřišti pro vítězství „umřou“, než s týmem hvězd, kterému je výsledek lhostejný.

4) Nedávno ses stal akademickým mistrem světa. Jak vysoko tento úspěch řadíš?
To je často kladená otázka. Musím se však opakovat, tento úspěch si řádím zatím nejvýše. Nikomu to nenutím, jen vždy v tichosti utrousím, že kdo tam nebyl, tak tomu neuvěří. Jak už jsem uvedl výše, tak z pozice kapitána byl tento úspěch umocněn. Možná kdyby se nám povedlo loni obhájit titul. Ale na kdyby se nehraje!!!

5) Dařilo se Ti i ve škole. Úspěšně jsi složil státní závěrečnou zkoušku na bakalářském stupni. Budeš studovat na jihočeské univerzitě i dál?
Škola vedle házené byla velmi obtížná, tak jsem rád, že se mi to povedlo dotáhnout. Kdyby se mi z jakýchkoli důvodů nepodařilo dostat se na konci sezony do zahraničí, tak bych okamžitě na navazující studium nastoupil. Na Jihočeskou univerzitu mám skvělé vzpomínky, ale asi bych tam volil jinou školu, protože tam jsem na studijním slíbil, že už budu toto oddělení trápit jinde.

6) Jsi známý tím, že ve svém volném čase se věnuješ také mládeži. Co Tě k tomu vede?
Řídím se větou: „Každý, kdo se stane něčím vzorem, nežije svůj život nadarmo.“ Navíc maličkosti potom zvednou neskutečně náladu. V poslední době neprožívám zrovna bůhvíjaké období, ale právě zpráva o tom, že dva roky od založení kroužku na Hanspaulce (který děláme společně se Zdeňkem Bělohradským), přišlo na házenou 22 dětí z této školy, mě velmi potěšila. To je přeci nádhera, která prostě každému musí dodat sílu.

7) Co říkáš sestupu Třeboně, házenkářské bašty, ze které pocházíš, až do 2. ligy?
Tohle samozřejmě není příjemná zpráva. Sledoval jsem dost pozorně výkony Třeboně. Tenkrát jsme byli u toho, když se tyhle ligy (dorost až muži) vybojovaly a teď jen smutně koukám, jak mizí z prvoligové házenkářské mapy. Nicméně věřím, že se Třeboň stabilizuje a postupem času, začne opět obsazovat přední mládežnické příčky. Ekonomická krize se projevila naplno a všichni víme, že sport o penězích je.

8) Jaké jsou z pohledu kapitána týmu ambice Dukly na umístění v letošním ročníku extraligy?
I přes nepřesvědčivý začátek věřím, že budeme atakovat medailové pozice. Musíme k tomu dojít zápas od zápasu. Bojovat o každý míč a radovat se z každého gólu a dobré obrany. Vrátit se k tomu co vycházelo a co nás hlavně bavilo.

9) I díky tomu, že jsi ve Frýdku v poslední desetiminutovce pustil pouhé dva góly, přišlo po dvou prohrách konečně vítězství. Jaká je teď v týmu atmosféra?
Není podstatné, jestli vychytám díky dobré obraně závěr nebo někdo z hráčů dá 10 gólů. Důležité je pracovat jako tým a jít si v každém zápase za vítězstvím. Po Frýdku jsme si oddechli, deka na nás byla vlastně už z loňské nadstavby. V minulém týdnu se trénovalo na vysoké úrovni a to přineslo své ovoce. Teď je podstatné, aby si každý hráč si tuto skutečnost uvědomil a abychom se jako tým odrazili od tvrdého tréninku. Věřím, že uspokojení sice nepřijde s jednou výhrou, ale získáme určitý klid do naší hry a nabuzení do dalších zápasů.  

Otázky od vás, našich fanoušků:

„Tome, je tato sezona v Dukle Tvá opravdu úplně poslední nebo ne? Tajně doufám, že B je správně.“
Podpory fanoušků si opravdu vážím. Loni po zpackané nadstavbě jsem jim slíbil ještě jeden titul. Vedle přestupu je tohle právě moje motivace a i odpovědnost. Dukla mi určitě přirostla k srdci, ale tuto sezonu víc než kdy jindy cítím, že přestup bude novým impulzem jak pro mne, tak pro kluky i realizační tým.

-red-

 

Dalšími Dukláky s nimiž pro vás budeme připravovat rozhovor, jsou asistent trenéra Milan Kotrč starší a také zkušená pravá spojka Petr Rams. Vaše otázky na ně můžete již nyní posílat na e-mail hcduklapraha@gmail.com