Dalším hráčem Dukly, s nímž jsme pro vás přichystali rozhovor, je pravé křídlo Jakub Kastner. Tento jedenadvacetiletý talentovaný hráč působí v A-týmu Dukly už čtvrtým rokem. Za tu dobu stihl kromě reprezentačních startů v juniorských a dorosteneckých kategoriích posbírat také dva tituly. Je mistrem extraligy a také akademickým mistrem světa. O tom, jak vysoko tyto triumfy řadí, o promarněné šanci české házené i o zraněních, která Duklu nyní trápí jsme si povídali v následujícím rozhovoru.

1)  Jakube, do Dukly jsi přišel ze Dvora Králové. Tento tým nedávno nakoukl do extraligy, ale nyní působí o dvě soutěže níž. Jak se na vývoj královédvorské házené díváš?
V sezoně 2008/2009 jsem hrál první ligu ve Dvoře Králové. Soutěž se nám podařilo vyhrát a tím jsme si vybojovali možnost hrát extraligu. V klubu se nad ní dlouho uvažovalo a nakonec to dopadlo. Já už jsem byl ale v té době hráčem Dukly a tak jsem do Dvora přijel jako soupeř. Nicméně Dvůr Králové po roce sestoupil zpět do první ligy a v sezoně 2011/2012 dokonce spadl do ligy druhé. A jak to vidím dál? Bude chvíli trvat než se zapracují do týmu mladí hráči, ale pevně věřím, že se do dvou, tří let do první ligy vrátí. Kdo ví, třeba se ještě někdy ukážou i v extralize.

2)  Po dvou úvodních prohrách se Dukle podařilo zvítězit čtyřikrát v řadě. Naposledy to odnesla Karviná. Co způsobilo takový obrat ve vašich výsledcích?
První dvě prohry byly velmi smolné a měly velký vliv na psychiku týmu. V tu chvíli nebylo jednoduché namotivovat se a dostat se z křeče. Snad jsme to už přemohli a teď, když je v šatně o poznání lepší atmosféra, budeme dále vyhrávat a předvádět výkony, které budou odpovídat síle našeho týmu.

3)   V Přerově jsi do zápasu nenastoupil. Mělo to nějaké závažnější příčiny, například zdravotní problémy?
Nebyl jsem úplně zdravotně v pořádku, trápila mě Achillova šlacha. Zápas bych asi zvládl, ale věděli jsme, že nás dále čekají tři těžké zápasy. Trenér chtěl, abych na ně byl fit.  Věřil Honzovi Syřínkovi, že zápas s Přerovem zvládne sám. A měl pravdu.

4)   V Dukle vás teď trápí větší počet zranění. Jak se vyrovnáváte s absencí Lehockého, Krupy nebo Tesaře?
Nejhorší je, že všichni jsou zranění dlouhodobě. Nevím, jak se se zraněními vyrovnáme, ale věřím, že se nám to podaří. Doufám, že na zimní přípravu s námi již všichni nastoupí a že na jaře nebudeme muset v kompletní sestavě dohánět nějakou velkou bodovou ztrátu z podzimní části.

5)  V létě jsi s akademickým výběrem ČR vyhrál titul mistra světa. Jak vysoko ve své kariéře tento úspěch řadíš?
Každý nám může oponovat, že jsme v Brazílii hráli se soupeři, kteří házenou pořadně neuměli. To ale není tak úplně pravda. Je pravda, že tam byli i slabší soupeři, ale zároveň bylo prvních šest týmů velmi kvalitních. Například polský nebo portugalský výběr byl velmi silný. Rozhodně také nesmím zapomenout na domácí Brazilce a nevyzpytatelnou Jižní Koreu, se kterou jsme se trápili. Proto tento úspěch řadím velmi vysoko. Vlastně spolu s extraligovým titulem ze sezony 2010/2011 úplně nejvýš.

6)  Podobně jako Tomáš Petržala se ve svém volném čase věnuješ také začínajícím házenkářům. Jak vidíš budoucnost české házené?
U dětí na základní škole, zejména u prvňáků a druháků nejde ani tak o házenou, jako o to, naučit je základy sportu. Důležité je, aby neseděli doma u počítače a měli rádi pohyb.  Teprve potom je můžeme navést k házené. Když se jí chce některé z dětí věnovat naplno, odešleme ho ke kvalifikovaným trenérům.
Házená jako taková je momentálně v útlumu. Mrzí mě, že nedokázala využít příležitost, kdy byl český národní tým úspěšný na ME před dvěma lety. Český hráč byl tehdy navíc vyhlášen nejlepším házenkářem na světě. V ten moment o házené vědělo daleko více lidí a mělo se to využít jako propagace. Bohužel se tak nestalo. Kdo ví, za jak dlouho se bude taková příležitost opakovat.

7)  Co především ses naučil od zkušených házenkářů, jakými jsou Kamil Piskač, Vojěch Šik nebo Petr Rams.
Jsou to již zkušení harcovníci, tak se snažím stále si od nich něco brát. Také jsou velkými dříči, což bych se od nich rád naučil. V tom zatím moc pečlivý nejsem  Nejradši bych si vzal od Kamila jeho pravačku, od Vojty výšku a od Petra levačku, to by se pak hrálo parádně, jen nohy bych si asi nechal svoje. (smích)

8)      Házenou hraje i tvoje přítelkyně. Zajímá se o zápasy Dukly? Chodíš se dívat na její zápasy?
Ano zajímá, když nemá zápas svůj, tak je vždy přítomna na domácích zápasech a drží nám palce. A u mě je to stejné. Když mám volno, jdu se podívat, jak hraje. Je prvním rokem v ženách Slavie, kde sice moc příležitostí nedostává, ale když na sobě vydrží pracovat, tak se dočká. Na střední spojce je tam totiž velká konkurence. Držím jí palce, aby dostala šanci hrát větší porci minut. Také nastupuje za juniorky Slavie, kde patří k těm nejzkušenějším, takže může získávat herní praxi tam, což je také důležité.

9)  Pocházíš ze sportovně založené rodiny, jaké další sporty patří mezi tvé nejoblíbenější?
Mám ještě dvě sestry, které hrály také házenou. Jedna dokonce získala s pražskou Slavíí titul ČR, druhá dala přednost studiím a dnes je šťastnou maminkou 🙂 Házenou hrál i taťka, který poté dělal i rozhodčího. Zapískal si finále české ligy Frýdek Místek – Baník Karviná, které se hrálo na vyprodaném zimním stadionu, před dnes nevídanou návštěvou. Nyní dělá delegáta házené. Ani mamka nebyla nesportovní typ, věnovala se atletice. Mezi další sporty, které mě baví, patří hokej, který jsem deset let hrál. Pak je to určitě fotbal a tenis.

10)   Extraliga je letos poměrně vyrovnaná. Jaké další týmy budou podle tebe spolu s Duklou bojovat o nejvyšší příčky?
Takto vyrovnaná soutěž dlouho nebyla a já jí ani nepamatuju. Proto bude záležet na každém bodu a třeba i gólu. Jako hlavní aspiranty na boj o medaile vidím Lovosice, Hranice, Jičín, Plzeň, Karvinou, Zubří, Brno a nás. Jak bylo řečeno, soutěž je vyrovnaná, proto tolik týmů, které se mohou prát o medaile. Bohužel na dva z nich nezbude místo v horní šestce.

11)   Dukla se letos nepřihlásila do evropských pohárů. Nechybí vám mezinárodní konfrontace?
Je to škoda a mrzí mě to. Bylo parádní hrát proti soupeřům z jiných zemí. I když jsme se nikdy moc daleko nedostali, alespoň to byla škola pro všechny, jak se dá hrát házená. Ale v dnešní době, kdy peněz není nikde dost a evropský pohár je na rozdíl od fotbalu prodělečná soutěž, nepřihlášení do evropské soutěže chápu. Navíc jsme letos ani neměli možnost hrát pohár EHF (druhá nejprestižnější evropská soutěž – pozn. red.), který hraje pouze vítěz ligy a českého poháru.

12)   Kromě házené studuješ také vysokou školu. Jak se ti daří skloubit vrcholový sport se vzděláním? Mají vyučující pro tvoji sportovní kariéru pochopení?
I když občas nějaký trénink vynechám, daří se mi díky možnosti sestavit si ve škole rozvrh podle sebe snížit absence na minimum. První ročník jsem celkem zvládl, kdyby se tak povedl i ten druhý, budu maximálně spokojený.

13)   Prozraď kdo je v šatně Dukly největší vtipálek. S kým je legrace?
No máme celkem různorodou šatnu. Je tam čaroděj z Bradavic, netopýr, nanuk, pak jeden co si létá na zápasy vrtulníkem, takže o legraci u nás nouze není. Největšího vtipálka z toho nevyberu. Teď po volbách by se dalo říct, že si jsme všichni rovni