Kreativní střední spojka s přesnou střelbou. Tak si Štěpána Krupu z minulé sezony pamatují nejen fanoušci Dukly, ale také příznivci Zubří, odkud pochází. Už dlouho ho však na extraligových palubovkách neviděl ani jeden z nich. Příčinou je zranění, které si přivodil v létě na akademickém mistrovství světa v Brazílii. Drobnou náplastí na přetrženou achilovku může být Štěpánovi právě titul akademického mistra světa. Český tým s dalšími hráči Dukly v sestavě totiž nakonec i bez něj dosáhl na první příčku.
V následujícím rozhovoru Štěpán prozradil, jak postupuje léčba, kdy chystá návrat na hřiště a jakou funkci nyní zastává na lavičce Dukly.

1) V této sezoně jsme Tě ještě neviděli na hřišti. Proč?
V létě jsem se stejně jako několik dalších členů Dukly zúčastnil akademického mistrovství světa v Brazílii, kde jsem si bohužel během třetího zápasu přetrhl Achillovu šlachu. Kluci nicméně odehráli zbytek turnaje v neuvěřitelné formě a především díky týmovému pojetí hry se nám podařilo porazit i papírově silnější soupeře a dosáhnout tak až na titul.

2) Jak přesně ke zranění došlo?
Při rozehrávce postupného útoku jsem ve zcela běžné situaci odhazoval balón z levé na střední spojku a při odhodu jsem nadměrně zatížil pravou achilovku, která nápor nevydržela. Nutno uznat, že ligovou sezónu jsem dohrával s mírným sebezapřením, kdy jsem se s bolestí šlachy potýkal již delší dobu.

3) V jaké fázi se nachází léčba? Kdy můžeme očekávat Tvůj návrat na hřiště?
Co se aktuálně týče mého zranění, stav nohy se již celkem stabilizoval. Bez problémů jsem schopen chodit, pomalu se také vracím k tréninku. Na žádnou intenzivní aktivitu však stále ještě nemám pomyšlení. Zatím spíše chodím do posilovny či plavat, jezdím také na kole. Další komplikací je také to, že se několikaměsíční pauza podepsala na mé fyzické kondici, proto bude nějakou chvíli trvat, než budu opět schopen zasáhnout do zápasového kolotoče. V jarní části soutěže bych se nicméně určitě chtěl na hřišti objevit. Nemám však v plánu návrat uspěchat.

4) Jaké období po zranění pro Tebe bylo nejhorší? Jak si vysvětlit, že si Tě poslední dobou zranění vždycky po čase najdou?
Nejhorší byly, stejně jako při každém jiném zranění, ty okamžiky, které následovaly bezprostředně po tom, co se vše přihodilo. Člověku se honí hlavou spousta věcí, většinou převažují ty negativní. Jen těžko se hledá motivace do další práce, nicméně postupem času se vrací i pozitivní myšlení a věci se začnou vracet do normálu. Já a zranění to je bohužel věčné téma, které mě provází již od dorosteneckého věku a které do velké míry zbrzdilo rozvoj mé kariéry. Přitom se nepokládám za hráče, který by byl nedbalý v tréninku nebo v regeneraci. Zpětně vidím příčinu častých vynucených přestávek v přetížení. Zejména v dřívějších letech jsem nastupoval k zápasům hned za několik kategorií a týmů najednou, což se zákonitě musí projevit také někde jinde, než jen v kolonkách statistik.

5) Prožíváš nějak zápasy spoluhráčů, když můžeš jen přihlížet z tribuny?
Všechna střetnutí, ke kterým kluci nastoupí, jsou z tribuny či z lavičky psychicky náročnější, než je tomu ve chvíli, kdy může člověk do boje sám zasáhnout. Snažím se pomáhat i teď, byť nemůžu svým dílem přispět přímo na hřišti. Myslím si, že kluci mou podporu vnímají. Jezdím tak například i na venkovní zápasy, při kterých na lavičce zastávám funkci fyzioterapeuta 🙂

6) Využil jsi nějak volný čas, který Ti díky absenci tréninků zbyl?
Času na mimosportovní aktivity je teď opravdu mnohem více. Snažím se ho využít především ve studiu. Jsem již v posledním ročníku VŠE, a proto si chci odbýt co nejvíce školních povinností teď, abych se mohl na jaře zapojit do extraligového zápolení. Prostor dostaly ovšem i jiné zájmy. Stihl jsem tak například kratší dovolenou s přítelkyní v zahraničí, o které bych si mohl při klasickém zápasovém rytmu nechat jenom zdát.

7) Jak vidíš letošní extraligu? Prozatím vede Brno, které loni hrálo ve skupině o sestup, mistrovské Zubří je na pátém místě, Karviná až osmá. Překvapuje Tě to?
Letošní extraliga je určitě překvapením nejen pro mnohé fanoušky, ale také pro odborníky pohybující se v házenkářských kruzích pravidelně. Obecně je stále znatelnější trend, kterým je srovnávání sil v extralize, kdy může body získat opravdu každý s každým. Já sám jsem za to rád, protože jsou pryč doby, kdy byly body, alespoň dle papírových předpokladů, rozděleny již před zápasem. Nejmarkantnějším příkladem je určitě Brno, které podává oproti předchozím ročníkům nadprůměrné výkony. Je otázkou, jak dlouho se jim nastavenou výkonnost podaří udržet, nicméně úvod sezóny se jim vyvedl skvěle.

8) Dukla zatím drží medailové příčky. Jak vidíš její letošní ambice?
Ambice klubu, jako je Dukla Praha, jsou každoročně ty nejvyšší. Nejinak je tomu letos, i když výsledky mohou zatím hovořit poněkud jinak. Je však třeba si uvědomit již zmíněnou vyrovnanost letošního ročníku a také fakt, že body, o které kluci v dosavadním průběhu přišli, odevzdali z velké části po těsných prohrách v samých závěrech utkání. Výjimkou bylo jen střetnutí s lídrem tabulky z Brna.

9) Kromě Tebe jsou dlouhodobě zranění i Martin Lehocký, Honza Tesař a Vojta Bělohlav. Vojta Šik kvůli tomu navíc odkládá potřebnou operaci. Myslíš, že je v kádru Dukly síla na to, aby se prala o medaile i v okleštěné sestavě?
Dlouhodobá zranění jsou samozřejmě jevem, který žádnému týmu neprospěje a mnohdy jej může odepsat na delší dobu. Ztrátu se pak již ve zbytku sezóny často nepodaří dohnat, ovšem Dukla má to štěstí, že její tým má širokou základnu a dokáže se vypořádat i s dlouhodobou absencí většího počtu hráčů. Ti, kteří dostali příležitost, se jí s plnou vervou chopili a dokázali, že mohou být plnohodnotnou náhradou. Proto si myslím, že i s okleštěnou sestavou se bude náš tým držet na nejvyšších pozicích. Každá další újma v podobě nových zraněných by samozřejmě byla více a více bolestivější, proto nezbývá než doufat, že se kolonka „mrzáků“ již rozšiřovat nebude 🙂

10) Michal Kasal, který působil v Zubří, zakotvil ve slavné Barceloně. Překvapilo Tě to?
Každý přestup českého hráče do jednoho z nejlepších světových klubů je bezesporu velkou událostí, která je zpočátku ohromující, překvapivá.  Michal je ovšem hráč, který se svými parametry naprosto vymyká českému průměru a může toho i proto ve světové házené ještě hodně dosáhnout. Navíc se jedná o cílevědomého kluka, který ví, co chce a tvrdě za tím jde. Pokud by tomu bylo jinak a Michal usnul na vavřínech, stala by se tato přestupová bomba po čase zcela bezvýznamnou událostí.Já mu v tomto ohledu nicméně hodně věřím a moc mu přeji, aby se mu angažmá vydařilo a bylo pro něj začátkem velkého házenkářského růstu.

11) Český národní tým vstoupil do kvalifikace o EURO 2014 pětibrankovou výhrou s Izraelem. Krátce po tom ale následovala prohra o gól v Černé Hoře. Je to podle Tebe daň za částečnou generační obměnu, nebo jen krátkodobý zápasový výpadek?
Jedná se o téma, které provází celá řada názorů a pohledů. Podle mě byla generační obměna potřebná a kluci, kteří dostali příležitost, se jí, myslím, zhostili na výbornou. Do jaké míry byla absence těch, kteří se s reprezentací rozloučili, znát mimo hřiště, posoudit nedokážu. Nicméně herní projev dle mého názoru s novými tvářemi ožil. Výhra s Izraelem „jen“ o pět branek byla zapříčiněna velmi malou sehraností celého kádru, výkon v Černé Hoře už splňoval mnohem přísnější kritéria. Pro národní tým je stěžejní, aby společně mohl absolvovat mnohem více akcí a dokázal se tak mnohem lépe sehrát. O individuálních kvalitách jednotlivých hráčů nemůže být pochyb, nicméně jen přes účast na kvalifikačních či mistrovských utkáních cesta nepovede.

12) Co říkáš tomu, že v posledních letech české týmy skoro nehrají poháry? Nebude nám chybět mezinárodní srovnání?
Situace okolo účasti českých týmů v mezinárodních soutěžích je samozřejmě smutná. Toho, jakým způsobem zápasy v evropských pohárech přispívají k rozvoji hráčů a celých týmů, si je každý vědom. Momentální finanční stav klubů aspirujících na účast v těchto soutěžích však znemožňuje jakoukoliv snahu poměřit svou výkonnost na mezinárodním poli. Boj proti tomuto faktu je dlouhodobou záležitostí, přičemž je možné, že v českých podmínkách může trvat velmi dlouho, než se podaří situaci v klubových kasách změnit k lepšímu. Jedná se o koncepční práci, která je velmi úzce svázána s vývojem ekonomik jako takových, proto je vývoj okolo účasti klubů v evropských pohárech velmi nejistý.

13) I když Tě brzdí častá zranění, pořád zůstáváš velmi kvalitním hráčem. Jaké máš cíle pro tuto sezonu a jaké jsou Tvé cíle do vzdálenější budoucnosti?
Zranění jsou samozřejmě věcí nepříjemnou. Pokud jich navíc bylo, jak tomu je v mém případě, hned několik, rozhodně se jedná o překážku, která může dlouhodobé snažení sportovce zcela zhatit. Každé z nich mi však nejen vzalo hodně sil, ale také dalo zkušenosti, kterých bych jinak nabyl jen stěží. Proto se snažím na věc dívat s nadhledem a vzít si ze svého současného stavu hlavně pozitiva. Co se týče mého současného házenkářského cíle, ten je jediný. Vyléčit zraněnou achilovku a pomoci v jarní části klukům s obhajobou extraligové medaile!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Protected by WP Anti Spam