Talentovaný křídelník s rychlýma nohama a přesnou střelbou. Takovými slovy lze charakterizovat nováčka v dresu Dukly – devatenáctiletého Jana Petruželu. Honza pochází ze Zubří, kde také prošel všemi mládežnickými kategoriemi. V dorosteneckém věku okusil 1. ligu v Bystřici pod Hostýnem, zúčastnil se také ME dorostenců v Černé Hoře. První extraligový start si připsal v minulé sezoně. Za Zubří tehdy vstřelil v utkání proti Kopřivnici také první ligovou branku. Proti stejnému týmu nastoupil i při své nedávné premiéře v dresu Dukly a trefil se hned pětkrát. Kromě A-týmu Dukly nastupuje pravidelně také za „béčko“, kde je zatím nejlepším střelcem.
V Praze studuje prvním rokem na Fakultě tělesné výchovy a sportu (FTVS) obor Tělesná výchova a sport. Ve volném čase se v Zubří také věnoval trénování nadějných házenkářů ve věku 6-10 let.

Do Dukly jsi přišel z mistrovského Zubří. Proč jsi se tak rozhodl?
Rozhodl jsem se tak hlavně kvůli škole, o které mi pověděl můj kamarád, absolvent FTVS. Podával jsem si přihlášky do Prahy a Olomouce na téměř totožné obory s tím, že pro mě bylo na první příčce dostat se do Prahy. Na přijímačky mě připravil můj oblíbený učitel ze ZŠ, se kterým mám skvělý vztah. Olomouc byla tedy naštěstí jen takový „záchytný bod“.
Téměř od začátku jsem také byl v kontaktu s panem Tůmou, který trénuje B-tým Dukly a učí na FTVS, takže nehrozil problém s tím, že by mě v případě přijetí na školu do „B“ týmu nevzal.

Zpočátku ses prosazoval právě v B-týmu, jehož nejlepším střelcem stále jsi. Záhy přišla od trenéra Pauzy pozvánka do A-týmu. Byl jsi překvapený, když Tě trenéři oslovili?
Překvapený jsem rozhodně byl. Kdo by čekal, že dostanu šanci takhle brzo? Mrzí mě na tom však to, že jsem dostal příležitost tak brzy také kvůli nešťastnému zranění Vojty Bělohlava.

Jaké velký rozdíl je mezi Duklou a Zubřím?
Rozdíl je určitě v zázemí. V Praze jsou možnosti rozhodně větší než na Valašsku. Například nedávno jsem měl možnost navštívit s „A“ týmem v rámci rehabilitace poprvé „polárium“, které mě hodně nadchlo, protože jsem neměl možnost se s něčím podobným zatím setkat.
V čem však má Zubří jednoznačně navrch jsou fanoušci a atmosféra při zápasech. Už od mala jsem chodil na házenou a ještě jsem se snad nikdy nesetkal s lepší atmosférou než v Zubří. Prostředí vás doslova vtáhne do hry.

Jak moc se liší hra Dukly od té, kterou jsi byl zvyklý praktikovat v Zubří? Měl jsi problém přizpůsobit se, nebo to šlo samo?
Styl hry se téměř neliší, takže přizpůsobit se nebyl problém. Jak Zubří tak Dukla staví na skvělé obraně a přechodu do rychlého útoku.

Znal jsi na Dukle někoho, kdo by Ti pomohl zorientovat se, nebo sis musel poradit sám?
Znal jsem se především s kluky z reprezentace. S dalším ex-Zubřanem Štěpánem Krupou jsem moc do kontaktu nepřišel, protože při mých prvních týdnech v Praze teprve začínal po zranění individuálně trénovat. Taky mi pomohlo, že jsem na Duklu nešel úplně sám. Současně se mnou šel také studovat do Prahy na ČVUT můj spoluhráč od dětství Michal Roman. Orientace po Praze ještě stále není mou silnou stránkou :D, ale když něco potřebuju, tak jsou spoluhráči vždy ochotní pomoct.

Jak jsi do týmu zapadl? Berou Tě kluci za svého?
Doufám, že jsem zapadl dobře. S kluky zatím vycházím a za to jsem hrozně rád.

O víkendu jsi nastoupil proti „svým“ v dresu Dukly. Jaký to byl pocit?
Pocit to byl zvláštní, ale nějaká vnitřní motivace tam určitě byla. Párkrát jsem se tak vžil do hry, že se mi oživovaly kombinace ze Zubří jako bych byl na hřišti v jeho dresu. Ale když jsem příležitost dostal, tak jsem soupeři nic nedaroval. Klukům ze Zubří, ale rozhodně stále přeju, ať se jim daří.

Zubří jste poměrně snadno porazili. Vedli jste dokonce 10:0. Zažil jsi v mužské házené něco takového?
Nic podobného jsem v Česku na nejvyšší úrovni rozhodně nezažil. Před zápasem jsem měl takový divný pocit, ale ten se absolutně neshodoval s průběhem utkání. Vedení 10:0 bylo hlavně zásluhou tvrdé obrany a Toma Petržaly, který má famózní formu. Tento rozdíl byl způsoben neproměňováním šancí soupeře. Na druhé straně měl Petr Orság taky skvělé zákroky, jenže když nedáte góly v útoku tak to není moc platné.

Po prvním utkání nebo vstřelené brance ve většině týmů následuje symbolický „křest“. Platil jsi na Dukle do kasy, přinesl jsi do šatny pravou valašskou slivovici, nebo proběhlo něco jiného?
Do kasy jsem neplatil, klukům stačilo, když jsem jim párkrát dovezl slivovici do šatny. Na křest po prvním utkání za „A“ tým asi bohužel nezapomenu :D.

Jaké jsou Tvoje osobní házenkářské ambice. Máš nějakou vysněnou metu, které bys chtěl dosáhnout?
Jednou bych chtěl určitě zkusit zahraničí. Nějak moc nad tím ale nepřemýšlím, protože se všechno může změnit ze dne na den.

A jaké ambice máš se současným týmem Dukly? S jakým umístěním bys byl po sezoně spokojený?
Myslím, že tým má na to, aby se umístil na nejvyšších příčkách. Bude záležet na tom, jakou budeme mít tým formu a jestli budou zdraví hráči.

Máš nějaký házenkářský vzor?
Jeden vyhraněný házenkářský vzor nemám, ale mám spoustu oblíbených hráčů, kteří hrají na mém postu. Jsou to například Uwe Gensheimer, Lars Christiansen, Anders Eggert, Dominik Klein, Juan Garcia.

Znal jsi Prahu už z dřívějška, nebo se s ní teprve seznamuješ? Jaká máš oblíbená místa?
S Prahou se teprve více méně seznamuju. Nejsem tady poprvé, ale moc se nevyznám. Když máme volný víkend tak vyrazíme s kluky do města. Výhodou pro mě je, že bydlím na koleji přímo na škole. Na trénink to mám taky kousek. Trvá to asi 6 minut autobusem.

Dostaneš se také někdy domů do Zubří? Zajdeš tam na házenou, když se zrovna hraje, nebo od ní chceš mít pokoj?
Domů se moc často nedostanu, je to bohužel na úkor rodiny a kamarádů, se kterými se vůbec nevídám. S rodinou komunikuji přes telefon, když je čas. Podporují mě i na dálku a za to jsem rád.
Když ale přeci jen jedu do Zubří a zrovna se hraje házená tak vždycky jdu, je to něco jako svátek. Kvůli sledování házené jsme často odcházeli i z rodinných oslav :D.

Jak regeneruješ a odpočíváš? Hrát současně za „A“-tým i za „béčko“ musí stát hodně sil…
Přiznám se, že to je ve spojení se školou náročnější než jsem čekal. V pondělky a středy, kdy mám ve škole plavání, je ten trénink mnohem těžší už kvůli tomu, že jsem hodně unavený už z bazénu. Volný čas mezi školou a tréninkem trávím většinou spánkem, abych načerpal nějaké síly. Věřím ale, že si brzy zvyknu na tohle vytížení.

Už máš nakoupené nějaké vánoční dárky, nebo necháváš vše na poslední chvíli? Co říkáš na to, že letos se liga hraje i 22. a 23. prosince?
Dárky nakoupené nemám, ale už zhruba vím, co budu komu kupovat, takže to bude jednodušší. Na poslední chvíli to rozhodně nenechávám.
Myslím si ale, že tyto dny by se měly trávit s rodinou a ne na hřišti, ale když se na to podívám z pozitivní stránky tak je to příjemné třeba pro házenkářské fandy když si 23. prosince budou moci vybrat mezi házenou a pohádkami v televizi. Pro mě by to byla tedy jasná volba.

Jsi zatím v Dukle spokojený?
Kdybych měl zhodnotit prozatímní pocity na Dukle, tak jsou jednoznačně dobré. Nejsem sice zastáncem nějakých ukvapených názorů, ale můžu s čistým svědomím říct, že jsem zatím spokojený 🙂

Otázky od vás, našich fanoušků:

Honzo, máš hodně podobné příjmení s brankářem Petržalou. Jak máte v týmu vyřešené to, aby náhodou nedošlo při zápase k nějakému nechtěnému oslovení právě toho druhého? Zřejmě nějakou rozlišovací přezdívkou, že? Pokud skutečně ano, tak jakou?
Podobné příjmení máme, to je pravda, ale ještě se mi nestalo, že bych nevěděl, jestli jde o Toma, nebo o mne. Spíše mě někdy zmate, když mě trenér oslovuje „Honza“. V Zubří mi totiž už dlouhou dobu říkají „Čaky“, v podstatě nevím moc ani jak to vzniklo, ale podle hororové panenky to rozhodně nebude :D. Takže jestli rozlišovací přezdívku tak na Čaky slyším rozhodně. Pár spoluhráčů také vymýšlí přezdívky podle mého malého vzrůstu, takže na to slyším taky, i když nerad :D.

Pro příště chystáme rozhovor s trenérem Dukly Pavlem Pauzou – bude mimo jiné hodnotit první polovinu základní části extraligy, Svoje otázky můžete posílat již nyní na e-mailovou adresu hcduklapraha@gmail.com