Přirovnání hry našeho výběru k pouťové atrakci je skutečně na místě. Po výkonech na předchozím
turnaji jsme měli hlavy v oblacích. Stačilo prvních pár minut úvodního utkání s domácím Mostem a
řítili jsme se střemhlav dolů. Nespočet hozených přihrávek přímo soupeři do rukou, špatná střelecká
koncovka, celková útočná pasivita, nulová aktivita v obraně a nezodpovědné vracení se do obrany,
to vše znamenalo drtivou porážku o deset branek. Hrůzostrašné představení samozřejmě podráždilo
trenérské nervy a tak si kluci po zásluze vyslechli kritiku. Vážnost situaci si jistě všichni uvědomili.

Proti Lounům již byla patrná snaha o nápravu vytýkaných chyb. V obraně i útoku jsme začali být
aktivnější a snažili se hrát více kolektivně. Náš výkon se tak naštěstí pomalu zvedal.
To co přišlo v třetím utkání, s dosud námi neporaženými Lovosicemi, by nečekal ani největší
optimista. Najednou to byla úplně jiná Dukla a troufám si říci, že to byl náš nejlepší předvedený výkon
vůbec. Obraně najednou nebylo co vytknout. Kluci bojovali jeden za druhého, zastupovali se, rychle
a tvrdě přistupovali k soupeři. Lovosické hráče tato obrana totálně odzbrojila. Za 24 minut dokázali
vstřelit jen šest branek a žádnému z útočníků se mezi vyhecované Dukláky nechtělo. Navíc v bráně
úřadoval Vojta „Špelda“ Poláček, kterému sekundoval také dobrým výkonem Vláďa Mikolášek.
V útoku se dařilo proměňovat bezvadně připravené akce. Role střední rozehrávky se výborně zhostil
Lukáš Melich, který na sebe po dobrých kličkách stahoval obránce, Séba Bělohradský, Jonáš Josef a Tomáš Němeček, tak proskakovali a dávali pohledné branky. Pokud obrana stihla pokrýt spojku, míč se dostal až do křídla, kde byl dnes neomylně střílející Dan Erebai. Zakončovali jsme i z pivota rukou Jirky Nytry. Tento zápas byl skutečně balzámem na naše o infarkt pokoušející se trenérská srdce.

V utkáních s Louny a Žatcem o sobě dal vědět výborným výkonem Marek Holomek a z postu spojky
dával branky Viky Habel. Plné hřiště bylo tradičně i Boba Peňažky, který vstřelil také kopu branek. Na turnaji oblekly dres i nové tváře našeho výběru. První minuty šestkové házené si užili Ondra Sedláček a Adam El-hojairi.

Doufejme, že naše výkony dokážeme udržet v takovémto standardu a nečeká nás v prvním utkání
Prague Handball Cupu opět zběsilé klesání. Klukům tedy patří velké díky za předvedenou hru (vyjma
prvního duelu) a celému doprovodu rodičů a dědečků za velkou podporu!