Týden před začátkem slavného turnaje Prague Handball Cup jsme měli možnost
vyzkoušet naše kvality během 1. kola společného přeboru mladších žáků, který
jsme sami pořádali. Ačkoli jsme na turnaji neměli všechny hráče, osa družstva byla
kompletní. Po večerním tréninku vše nasvědčovalo tomu, že se v turnaji budeme
pohybovat hodně vysoko. Jak ale ukázalo první utkání a také zbytek turnaje, opak
byl pravdou. Všechna utkání jsme sice odehráli vyrovnaně, častokrát nám ale chyběl
poslední krok k úspěchu.

V utkání s Loko Vršovice nám chyběla střelba z dálky, to vlastně v celém turnaji
až na několik výjimečných střel. Ve velké části utkání jsme si vybrali oddechový
čas v obraně, a když obě družstva přidala velké množství ztrát v útočné fázi,
nebylo se téměř na co dívat, možná na zákroky obou brankářů. Sice těsně, ale
zaslouženě jsme prohráli 10:11. Hned druhé utkání ale přineslo velký obrat. Proti HA
Zárubova jsme se začali pohybovat po celém hřišti, což se téměř okamžitě projevilo
jak v obraně, tak i v útoku. Přes naši obranu se soupeř dlouho nemohl prosadit,
nakonec se mu to ale většinou po dlouhé hře na hranici pasivní hry podařilo. Náš
zlepšený pohyb nám zajistil vedení, které jsme udržovali po celý zbytek utkání až do
závěrečného hvizdu 13:11 v náš prospěch.

Zdálo se, že se kluci vydali na dobrou cestu. I utkání s Mladou Boleslaví bylo
vyrovnané. Bohužel jsme byli od začátku výsledkově horším družstvem. Měli jsme
velké problémy s ubráněním velmi šikovného hráče na levém křídle, na které se
vystřídali 3 naši hráči a ani jeden neuspěl. Velmi podobně to vypadlo s hrou na
střelce Boleslavi z levé spojky. Znovu jsme odehráli vyrovnané utkání, a i když jsme
tyto dva hráče nedokázali eliminovat, měli jsme šanci na zisk bodů. V závěru nám
chybělo trochu štěstí a větší pečlivosti, jinak bychom uhráli lepší výsledek než 11:13.
V posledním utkání turnaje nám šlo vcelku o hodně, o jistotu setrvání ve skupině
B, kterou nám zajišťovala pouze výhra. Co se dělo během první poloviny utkání, to
v hale chápal snad jen málokdo. Místo toho, abychom bojovali o každý míč, o každou
branku, chodili jsme po hřišti, jako bychom vedli o 15 branek a hrálo se už jen několik
vteřin. Na hřišti snad nebyl nikdo, kdo by předvedl alespoň trochu snahy a zájmu
o výsledek utkání s Mělníkem. V polovině utkání bylo již téměř jasno o výsledku
utkání (5:12). Obraz hry se nezlepšil ani po celkovém střídání. Tak odevzdané
utkání jsem za své působení na Dukle snad ještě nezažil a to jsme hráli o setrvání
ve skupině B společného přeboru. Po time-outu v 10. minutě se ale začalo dít něco
divného. Během minuty a půl jsme dali 3 branky, všichni hráči najednou běhali
jinou, kosmickou rychlostí, což nikdo z přítomných v hale nechápal, vlastně ani hráči
Mělníka. V tomto tempu se utkání dohrál do stavu 16:21.

Těžko se takový turnaj hodnotí, nebyli jsme v plné sestavě, na druhou stranu se
turnaje zúčastnili všichni hráči, které jsme na turnaji chtěli mít. Jde spíš o srovnání
sobotního večerního tréninku a nedělního turnaje. Lidé, kteří oboje viděli, nechápali,
co se stalo. Únava? Rozhodně ne, protože jak by se pak dal vysvětlit špičkový výkon
v posledních minutách posledního utkání, kde nebylo ani památky po únavě? Trénink
v sobotu a poslední minuty turnaje měly něco společného. Maximální nasazení,
bojovnost, rychlost i přesnost. Proč ale takhle hrajeme jen pár minut a na tréninku?
Věřím, že na tuto otázku někdy dostanu odpověď.

Velmi bychom chtěli poděkovat rodičům, kteří nám pomohli s přípravou a chodem
turnaje, výrazně nám to ulehčilo práci.

Sestava. Grabemann, Nikodém, Vaněk, Jirsa, Barda, Homola, Svítek, Sich, Kaisler,
Javorský, Heřt, Roháč.

Vzhledem k propozicím soutěže to vypadá, že se i dalšího kola společného přeboru
zúčastníme ve skupině B.

Trenéři Ondřej Václavek

Šárka Raisová