„Na hřišti musíme být rychlejší,“ říká nový trenér Dukly Daniel Čurda. Jeho mladý tým mají k úspěchu v české extralize nasměrovat i boje v pohárové Evropě.

Neúspěšná sezona 2017/2018 je pro házenkářskou Duklu minulostí. Pražští házenkáři už zahájili přípravu na nový ročník a jejich návrat na příčky nejvyšší má kromě hráčů zajistit i obměněný realizační tým v čele s trenérem Danielem Čurdou. Bývalý reprezentant, který dosud v Dukle působil jako sportovní ředitel, v obsáhlém rozhovoru pro klubový web například prozradil, proč si k sobě jako asistenta vybral dalšího bývalého hráče Dukly a člena národního týmu Václava Vraného. Kromě toho promluvil i o změnách, které chce přinést do tréninků i zápasového herního projevu Dukly. „Už dávno je pryč doba, kdy si Dukla díky vojenské službě mohla vzít, na koho si ukázala. Naše strategie postavená na vlastní mládeži je ovšem úspěšná, a já budu chtít točit kádr tak, aby mladí talentovaní hráči pravidelně sbírali cenné herní zkušenosti,“ říká Čurda.

Proč jste se rozhodl opustit pozici sportovního ředitele a přijmout nabídku házenkářské Dukly stát se hlavním trenérem A-týmu?

Žádná další varianta nakonec nebyla na stole. Oslovili jsme původně několik jiných trenérů, ale i když se jim nabídka Dukly líbila, byla překážkou jejich současná práce a angažmá v cizích klubech. V extralize a evropském poháru je navíc podmínkou mít nejvyšší trenérské vzdělání, čímž se výběr ještě zužuje. I proto jsme byli od začátku připraveni na situaci, že jednání nebudou úspěšná a nám se nepodaří včas nikoho na trenérský post sehnat, ačkoli jsme si tuto možnost tolik nepřipouštěli. Řešením jsem byl já. Potřebné trenérské vzdělání mám, a tak uvidíme, jak se toto řešení osvědčí.

Dá se tedy říci, že jste jako sportovní ředitel pomáhal dosadit sám sebe do pozice trenéra?

Tak se to podle mě vnímat nedá. Rozhodně jsem se na lavičku netlačil za každou cenu. Upřednostňovali jsme jiné adepty, bohužel to zkrátka nevyšlo. Poslední a rozhodující slovo ohledně volby trenéra měl samozřejmě ředitel klubu Vladimír Orság.

Post trenéra je vyřešený, ale nebude chod klubu komplikovat ztráta sportovního ředitele? Předpokládám, že obě funkce najednou se skloubit nedají…

Přesně tak. Jednou z mých základních podmínek bylo, abych nemusel vykonávat obě pozice zároveň, protože se kumulovat nedají. Ponechal jsem si ve své působnosti jednání s hráči a uzavírání smluv, a dále také tvorbu kádru, kterou mám na starosti celou dobu. Tyto záležitosti mohu s prací trenéra skloubit. Navíc se mi to zdá i logické, protože hráče vidím každý den, vím, co od nich mohu očekávat a mám přehled o tom, kde například potřebujeme kádr doplnit. Všechno ostatní, co jsem měl jako sportovní ředitel na bedrech, jako je například marketing, PR, či organizační zajištění utkání a tréninkového procesu týmu, se nám podařilo rozdělit mezi více lidí. Věřím, že to bude fungovat, protože jde o velmi schopné lidi a jsem rád, že je v klubu máme.

Kromě trénování na Dukle jste také členem exekutivy Českého svazu házené. Navíc, pokud vím, máte i civilní zaměstnání a rodinu. Dá se to všechno sladit tak, abyste dokázal dělat všechno naplno?

Civilní zaměstnání nemám už od podzimu 2017, s prácí v klubu, které bylo čím dál víc, už ho nebylo možné udržet. Naší vizí na Dukle je klub profesionalizovat, a s tím přichází i další povinnosti a práce. V současnosti jsem tedy pracovně vázán pouze na Dukle a na Nova sport, kde komentuji německou házenkářkou Bundesligu. Co se týká Českého svazu házené, tak je pravda, že jsem v jeho vedení, nicméně nejde o pracovní funkci jako takovou. Spíše jde o poradní post, na kterém mám možnost věnovat se oblasti reprezentace a talentované mládeže a předávat dál svoje zkušenosti s vedením klubu. Podílím se na nastavování správného chodu a vytváření dobrých podmínek v oblastech, o kterých byla řeč. Rodinu jsem si nechal nakonec, ale ta je nejdůležitější! Někdy dá hodně zabrat najít si v tom všem shonu na dceru a manželku více času. Snažím se, ale vím, že to se mnou nemají jednoduché. Proto si velice vážím toho, že za mnou pořád stojí. Mají zkrátka doma házenkářského šílence a moc dobře to vědí.

Byl jste vynikajícím hráčem Dukly i reprezentace a následně jste se stal funkcionářem v klubu. Na pozici trenéra vás ale čeká premiéra, a to rovnou v extralize. Nebudou vám chybět zkušenosti z nižších soutěží či mládežnických kategorií?

Úplná premiéra mě nečeká. Tým jsem vedl s Jiřím Kotrčem už na konci sezóny 2014, kdy jsme hledali nového trenéra na další ročník. Pak jsem byl na lavičce i v době, kdy se Jan Josef musel v minulé sezoně podrobit plánované operaci. Kromě toho jsem letos měl na starosti také některé individuální tréninkové jednotky. Je ale pravda, že zkušenosti nemám takové, jako dlouholetí trenéři. Je to můj handicap a minimálně na začátku mi určitě chybět budou. Jak se to projeví a v jaké míře, to je otázka. Na druhou stranu se ovšem chystám otočit tento svůj handicap ve svůj prospěch. Chci být blíž týmu, koncipovat tréninky jinak, tak jak to vyhovovalo mně, když jsem ještě hrál. Například budu využívat vysokou intenzitu tréninku po kratší dobu a budu mít jasnou koncepci v útočných i obranných systémech. Je to můj názor a nyní s ním půjdu do boje v praxi. Určitě budu muset časem někde ubrat, přidat či provést změnu, s tím počítám. Hlavně chci vsadit na dobrou komunikaci s každým členem týmu. Dukla má teď tým, se kterým chci do všeho toho rizika jít. Každý z kluků mi za to stojí.

Spolu s vámi bude Duklu trénovat další bývalý reprezentant Václav Vraný. Proč jste si ho k sobě vybral a v čem by měl být jeho hlavní přínos?

Václav Vraný už delší dobu uvažoval o tom, že se nějak zapojí do házené v Česku. Dokončuje nejvyšší trenérské vzdělání, má zkušenosti z německé Bundesligy a špičkového týmu ze Švýcarska. Kromě toho se dlouho známe a máme podobné házenkářské názory. Chtěl jsem ho na pozici asistenta, i kdybych tým netrénoval já. Navíc to pro mě má jednu velikou výhodu. Já jsem byl vždy ve své kariéře spíše útočný hráč, takže obrana bude Vaškova hlavní parketa. Do mých pravomocí v roli sportovního ředitele patřil i výběr realizačního týmu, a na tom se nic nezměnilo. Měl jsem ohledně složení na následující sezonu jasnou vizi, většinu členů jsem v minulosti přivedl osobně a navíc si myslím, že náš realizační tým je výborný. Počítám s Jiřím Neumannem (masér), Petrem Holubem (lékař), Ninou Čechovou (fyzioterapeutka), Ladislavem Jenšíkem (kondiční trenér). Technickým vedoucím a zároveň druhým asistentem v roli mentora pak bude Jiří Kotrč. To byla také jedna z mých hlavních podmínek.

Co se vám na herním projevu Dukly v uplynulé sezoně líbilo a chtěl byste to zachovat?

Líbilo se mi zapojování mladých hráčů, to bych rád zachoval, je to blízké konceptu, který jsme v posledních letech v Dukle nastavili. Máme velmi dobrou práci s mládeží už od nejmenších házenkářů, a je potřeba toho využívat.

V čem by měla být naopak Dukla pod vámi jiná než dosud?

Zdálo se mi, že jsme nehráli tak rychle jako dřív, to budu chtít změnit. Máme věkový průměr pod 23 let, a to by mělo být na hřišti znát. Každý hráč by ovšem měl přesně vědět, co a kdy má dělat, abychom se v té rychlosti vyvarovali špatných řešení. Je potřeba mít jasnou koncepci v přechodu do rychlého protiútoku. V postupném útoku pak potřebujeme mít recept na různé typy obran.

Páté místo z uplynulé sezony je pro klub formátu Dukly spíše neúspěch. Kde je podle vás jeho příčina?

Minulý ročník se nám bohužel nepovedl, to je potřeba si přiznat. Na druhou stranu to ale mělo i objektivní důvody. Například se nám hned dvakrát v ročníku zranil tvůrce hry Jakub Sviták. Před sezonou také odešel do Německa Milan Kotrč, to byl rozdílový hráč –reprezentant. Takového lze nahradit jen těžko. Ve čtvrtfinále play-off jsme pokaždé prohráli o jedinou branku. Jedna branka nám chyběla i v posledním utkání základní části, což nás poslalo do nevýhodné páté pozice před play-off, a pak už to bylo buď, anebo. Kromě toho jsme podle mého názoru neměli takovou soudržnost a týmovou atmosféru, aby se nám povedlo opět hrát o titul.

Jaké máte ambice pro příští extraligový ročník?

Ambicí Dukly je vždy bojovat o medaile, to je dané dlouhodobě. Tím je myslím tato otázka vyřešena, já osobně se s takovým cílem ztotožňuji a s týmem chci hrát o nejvyšší příčky. Navíc budeme hrát Challenge Cup a také Český pohár. Zejména evropský pohár je pro nás důležitý a rád bych se podíval s týmem do jarních bojů. Pro náš mladý tým znamená mezinárodní konfrontace neocenitelné zkušenosti a myslím, že semifinále Challenge Cupu v sezoně 2015/16 nám v dalším ročníku také pomohlo až k titulu.

Po uplynulé sezoně odešel za zahraničním angažmá reprezentant Mubenzem, Dukla přišla i o kvalitního brankáře Rangla. Jak budete chtít tyto ztráty nahradit?

U Dieudonného Mubenzema šlo o přirozený vývoj. Hráči, kteří jsou v reprezentaci a dosáhnou určité výkonnosti, potřebují další výzvy a konfrontaci. Naše liga není profesionální, kluby v Česku prostě musí vědět, že taková situace je u některých hráčů logickým vyústěním jejich výkonnostního růstu. Hráčský trh je u nás je velmi malý a není jednoduché najít za kohokoli náhradu. Na druhou stranu jde o šanci pro další mladé hráče, kterým se otevírá herní prostor. Já jsem realista, takže tu situaci beru tak, jak je. Dorazí k nám Jiří Kalík, což je podle mého hráč se zajímavým potenciálem, jen potřebuje kvalitně a víc trénovat, aby mohl ukázat, co v něm je.

Daniel Rangl začal pracovat letos v lednu na plný úvazek, a to se bohužel neslučuje s naší vizí a časovými možnostmi tréninků. Jeho místo za Tomášem Petržalou zaujme dvojice mladých nadějných brankářů. Ondřej Zavázal už loni v některých utkáních předvedl, že na extraligu má. Navíc se k nám zpátky z Jičína vrací Marek Štefanič, náš odchovanec a juniorský reprezentant. Je to pro oba veliká šance růst vedle jednoho z nejlepších brankářů, který jim může předávat zkušenosti a pomáhat v tréninku. Tomáš Petržala u nás vede již delší dobu výchovu brankářů a jsem rád, že na tomto postu máme i díky jeho práci dlouhodobě kvalitu. V dorostu je navíc ještě dorostenecký reprezentant Jakub Votava. Opravdu je z čeho vybírat, a tak věřím, že dokážeme jako tým odcházející hráče nahradit.

Nakolik jste do složení kádru mohl mluvit? Dostal jste všechny posily, které jste si vyhlédl, nebo jste se s vedením klubu dohodli na kompromisu?

Složení kádru jsem měl na starosti já. Byla to součást mé bývalé pozice. Chtěl jsem levorukou spojku za Mubenzema, povedlo se. Eminentní zájem jsem už delší dobu měl o Matěje Klímu a jsem velice rád, že se jeho příchod povedl. Považuji ho za velký příslib nejen pro Duklu, ale pro celou českou házenou. Dá se říci, že složení kádru je podle mých představ a jsem s ním spokojený. Velice těším na spolupráci s tímto týmem a vážím si možnosti s kluky pracovat.

Extraligová Dukla se dlouhodobě drží strategie stavět hlavně na hráčích, kteří prošli jejími mládežnickými kategoriemi. Vyplácí se to?

Myslím si, že je to v našich pracovních podmínkách jediná možná strategie. Máme velmi dobrou výchovu mládeže už od mini kategorie, jsme tradiční klub, patří k nám vychovávat si hráče sami. Už dávno je pryč doba, kdy si Dukla díky vojenské službě mohla vzít, na koho si ukázala. Strategii postavenou na kvalitní vlastní mládeži jsme postupně nastavovali zhruba posledních 11 let. Dukla před tím vyhrála titul naposledy v roce 1995, pak jsme čekali velice dlouhých 16 let. Přibližně od roku 2007 přijali novou koncepci, postupně jsme jí přizpůsobovali i trenérské obsazení v mládeži, a od té doby jsme dvakrát vyhráli titul a získali dalších sedm medailí. To podle mého o úspěšnosti naší strategie vypovídá samo. Pravidelně osobně chodím na zápasy dorostu a B týmu, protože si myslím, že je to nutnost jak u sportovního ředitele, tak u trenéra A-týmu. Nejdůležitější je, aby mladí hráči dostávali byť jen po troškách herní minuty mezi nejlepšími, to jim v rozvoji pomůže nejvíc.

Věkový průměr týmu je nízký – jen necelých 23 let. Zkušených hráčů kolem 30 let věku je v týmu málo, což může být při systému play-off klíčové, pokud by se některý z nich například zranil. Jak s tímto rizikem budete pracovat?

Jak jsem už říkal, mladí hráči potřebují pravidelně sbírat zkušenosti, byť třeba ze začátku jen po několika minutách, aby pak na něj najednou vše nespadlo při zranění hráče základní sestavy. To bude základ, točit a obehrávat kádr. Ale na druhou stranu, klíčových jedinců má každý tým v české extralize minimum, to se plnohodnotně nahradit při výpadku příliš nedá. Chci proto také více pracovat na prevenci zranění, a to ve spolupráci s fyzioterapeutkou a kondičním trenérem

Jak bude vypadat předsezonní příprava? Budete na ní něco zásadního měnit?

Změn je několik, začínáme dřív než v minulosti, hned od začátku už budeme mít míče a půjdeme do haly, kde v přípravě strávíme mnohem víc času než v minulých letech. Nebudeme tolik kombinovat halu a venkovní přípravu jako dřív, co nejvíce věcí se budeme snažit dělat v hale a s míčem.

Co se týká harmonogramu, začneme postupně v Praze, po týdnu odjedeme na soustředění do Harrachova, kde budeme osm dnů. Po návratu budeme trénovat opět v Praze a čekají nás silně obsazené mezinárodní turnaje v Lovosicích a ve Švýcarsku. Ještě jednáme o přípravném utkání s týmem druhé německé ligy, no a v září už se těším na naši extraligu, protože začínáme v Lovosicích na zimním stadionu. Půjde o skvělý otevírací zápas nového ročníku, na který tímto zvu i všechny fanoušky Dukly!