„Systém práce s mládeží na Dukle se mi líbí. Skvělé působení trenérů na všech úrovních nakonec přináší ovoce v extralize,“ říká levé křídlo Pražanů Jan Blecha.

Od chvíle kdy Jan Blecha opustil Plzeň, kde házenkářsky vyrůstal, a zamířil do Prahy, uplynulo už 2,5 roku. Přesto jsou pro něj vzájemná utkání Dukly a Talentu nadále speciální záležitostí. „Pořád vnímám mezi Duklou a Plzní určitou rivalitu, i když si myslím, že v minulosti byla o dost větší. Naše vzájemné zápasy mají stále nádech derby,“ říká.

Další přímá konfrontace obou celků je naplánována na 21. prosince. Poslední zápas před zimní přestávkou se v rámci propagace házené v plzeňském kraji uskuteční ve sportovní hale v Tachově a Blecha věří, že i toto utkání by mohlo Dukle pomoci k co nejlepšímu umístění před play-off. „Stávající ročník máme zatím dobře rozehraný. Teď bude důležité, abychom všichni zůstali v psychické i fyzické pohodě,“ popisuje možný recept na úspěch hned na třech frontách, na kterých Dukla stále bojuje.

Kromě extraligy je to také Český pohár, v němž se v lednu střetne s Karvinou o to, kdo vyzve ve finále Nové Veselí. V evropském Vyzývacím poháru pak Duklu v boji o postup mezi nejlepší osmičku čeká lucemburské Differdange. „Ve stejné fázi soutěže nám loni los přisoudil pozdějšího vítěze celého Challenge Cupu – rumunský celek CSM Bukurešť. Z tohoto pohledu se mi Differdange jeví jako přijatelnější a hratelnější soupeř,“ říká o přemožiteli Nového Veselí muž, který si k pozici hráče A-týmu přibral ještě roli asistenta trenéra u družstva starších žáků. A zdá se, že mu tato kombinace svědčí. Podle svých slov je totiž v Dukle spokojený a konkrétně o roku 2019 říká, že byl „skvělý“.

Dukla je v extraligové tabulce po 13 kolech druhá a drží se v těsném kontaktu s vedoucí Plzní. Jak se vám na průběžné pořadí dívá, když si vzpomenete, jak jste se loni touhle dobou teprve začínali zvedat z hluboké výsledkové krize?
Je to mnohem příjemnější pohled. Oproti minulé sezoně vidím lepší sehranost, hráči jsou zase o něco zkušenější. Další faktor je určitě Jakub Sviták, který nám chyběl delší dobu a teď je zpátky. Jeho práce ať už s pivoty, či se zbytkem týmu, je zkrátka znát. Stávající ročník máme zatím dobře rozehraný. Teď bude důležité, abychom všichni zůstali v psychické i fyzické pohodě a pokusili se získat co možná nejlepší umístění pro play-off. Na vedoucí Plzeň momentálně ztrácíme dva body. To, že jsou první zrovna oni, mě až tak nepřekvapuje. Vždy mají ty nejvyšší ambice, navíc disponují vyrovnaným a velice kvalitním kádrem.  

Právě s Plzní se střetnete 21. prosince v posledním extraligovém zápase před zimní přestávkou. Jsou pro vás jako pro člověka, který v Plzni házenkářsky vyrostl, tato utkání stále ještě speciální? Přeci jen jste v Dukle už 2,5 roku…
S většinou hráčů, kteří jsou momentálně v kádru Plzně, jsem dlouho nastupoval. Trenér Tonar mě vedl od minižáků až do mladšího dorostu. A když vezmu v potaz všechny Plzeňáky, kteří mají o házené povědomí a znají mě, tak se ten speciální nádech rozhodně nevytratil a asi to tak bude navždy. Navíc pořád vnímám mezi Duklou a Plzní určitou rivalitu, i když si myslím, že v minulosti byla o dost větší. Naše vzájemné zápasy mají stále nádech derby.

Do známého prostředí se však tentokrát nepodíváte. Utkání se totiž neuskuteční v městské sportovní hale Lokomotivy, ale v rámci propagace házené v plzeňském kraji ho bude hostit přes 50 kilometrů vzdálený Tachov. Už jste v tamní sportovní hale někdy byl?
Mě osobně trochu mrzí, že se nebude hrát přímo v Plzni. Mám tamní halu rád a na zápas s Duklou tam bývá vždy výborná atmosféra. Věřím však, že se podaří udělat házené v plzeňském kraji pořádnou reklamu a také v Tachově bude vynikající divácká kulisa. V tachovské hale jsem nicméně nikdy nebyl, takže i pro mě to bude zcela nové prostředí. S tím by však neměl být problém. Přece jen i Dukla už několikrát využila pro domácí utkání halu v Kutné Hoře a vždy jsme s tím byli maximálně spokojeni. Já v těchto propagačních programech nevidím problém, naopak se mi zdají jako skvělý nápad, jak náš sport dostat do povědomí širšího okruhu lidí.  

Kromě extraligy bojuje Dukla ještě na dalších dvou frontách. V evropském Vyzývacím poháru jste už postoupili mezi 16 nejlepších, o čtvrtfinále budete hrát v únoru. Co pro vás osobně účast v evropských pohárech znamená?
Evropské poháry beru jako zpestření, protože v extralize se hráči většinou navzájem znají, a tak často už předem víte, do čeho jdete. Zároveň se na pohárovou Evropu vždy těším a užívám si konfrontaci s evropskými týmy a hlavně různými styly. Takové zápasy nám hráčům vždy něco přinesou. Sbírají se zkušenosti, vidíte, jak se házená dělá i jinde a pokud se někomu opravdu zadaří, může to vyústit třeba i v nabídku zahraničního angažmá. Hrát více soutěží najednou je na druhou stranu náročné fyzicky, psychicky i časově, ale pokud se týmu daří a postupuje dál, únava se mnohem lépe vstřebává.

O postup mezi nejlepších osm se utkáte s lucemburským Differdange – přemožitelem Nového Veselí ze třetího kola. Co na tohoto soupeře říkáte?
Ve stejné fázi soutěže nám loni los přisoudil pozdějšího vítěze celého Challenge Cupu – rumunský celek CSM Bukurešť. Z tohoto pohledu se mi Differdange jeví jako přijatelnější a hratelnější soupeř. Motivace přes něj přejít je opravdu veliká a pokud by byl následující los příznivý, můžeme dojít opravdu daleko. Ale nepředbíhejme, nejdříve si musíme poradit s Differdange, kteří nám určitě nedají nic zadarmo.

Ve hře o trofej jste stále i v Českém poháru, kde už zbyly pouhé tři celky. První finalista z Nového Veselí a pak Dukla s Karvinou, které se o postup střetnou v lednu. Proti Baníku se vám přitom dlouhodobě nedaří. Čím se to nyní pokusíte zlomit?
Těžko říct. Oba týmy mají svoji kvalitu a poslední zápasy byly velice vyrovnané a rozhodovaly detaily. Já osobně jsem doufal v jiného soupeře, ale s tím bohužel nic neudělám. Uvidíme, co lednový pohárový zápas přinese. Pevně věřím, že tu zápornou bilanci proti Baníku prolomíme. Jednou to přijít musí, tak proč ne v poháru? Výhra by nás zároveň mohla „nakopnout“ i do dalších bojů v extralize.

Dukla i v této sezoně pokračuje v trendu minulých let a do svého kádru zapracovává mladé talentované hráče především z vlastní „líhně“. Jeden z nich – Jakub Zelenka – nastupuje na levém křídle, stejně jako vy. Jak se vám s ním a s dalšími mladíky spolupracuje?
Už když jsem na Duklu přišel, říkal jsem, že se mi tenhle systém líbí. Velkou zásluhu na tom má celková práce s mládeží. Trenéři na všech úrovních zde dlouhodobě odvádějí skvělou práci a je vidět, že to pak nese ovoce v extralize. Právě Kuba Zelenka je toho dobrým příkladem. Po jeho zařazení do A-týmu už se rozkoukal a já ho beru jako zdravou konkurenci na postu levého křídla. Zároveň je to pro mě velká motivace na sobě pracovat a zlepšovat se. Prostě neusnout na vavřínech.

V jednom ze starších rozhovorů jste řekl, že byste si jednou rád vyzkoušel zahraniční soutěž. Za ideální věk pro odchod z české extraligy jste tehdy označil období kolem 23. či 24. roku. Brzy vám bude sedmadvacet…
Myslím, že každý, kdo se sportu věnuje nebo věnoval naplno, někdy takové ambice měl. Já ten sen pořád mám a snažím se na své cestě k němu stále pracovat. Momentálně mám ale platnou smlouvu s Duklou, kde jsem spokojený, takže v nejbližší době se nikam nechystám. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy. Kdo ví, co bude za rok či dva?

Kromě nabitého tréninkového a soutěžního programu v extralize a pohárech také působíte jako asistent trenéra u družstva starších žáků Dukly. V minulé sezoně jste se dokonce stali v této kategorii Mistry ČR. Co vás k práci s talentovanou mládeží přitáhlo?
Jsem vystudovaný pedagog, takže se taková výpomoc klubu nabízela. S mládeží jsem ale začal pracovat již za svého působení v Plzni, kdy jsem chodil pomáhat na víkendové kempy. Už při dojednávání přestupu na Duklu jsem vedení klubu říkal, že bych u mládeže dál rád pomáhal. Nabídku stát se asistentem u mládeže jsem ale dostal až ve chvíli, kdy od mladších žáků Dukly Praha 6 (ročník 2004/05) odcházeli manželé Charvátovi. Družstvo pak převzal Martin Tůma, kterému jsem začal pomáhat. Za tu dobu jsme udělali pořádný kus práce. To je asi to hlavní, co mě na trénování baví a proč se mu věnuji. Je skvělé vidět, jak se mladí hráči posouvají, házenkářsky rostou a snaží se vstřebat věci, které se jim pokouším předat. I pro mě samotného je to svým způsobem škola, protože vidím hru z úplně jiného úhlu než jako hráč. Mojí prioritou je samozřejmě A-tým Dukly, ale pokud mi to program dovolí, tréninky mládeže stíhám 2-3x v týdnu. Čas od času absolvuji se žáky i nějaký turnaj, ať už pražského přeboru nebo žákovské ligy.

Ve vaší rodině však nejste jediný, kdo se trénováním zabývá. Váš otec, bývalý házenkářský reprezentant Adolf Blecha, se nyní živí jako kondiční trenér. Dává Vám třeba nějaké tipy ohledně tréninku či individuální kondiční přípravy?
Momentálně spolupracuje s plzeňskými plavci, ale když ho požádám, samozřejmě mi nějaké tipy a rady vždy dá. A nejedná se jen o rady ohledně trénování u mládeže nebo mě samotného. Házená byla jeho život po hodně dlouhou dobu, takže je velice častým tématem našich konverzací.

Kalendářní rok 2019 se chýlí ke konci. Jaký pro vás osobně byl a co byste chtěl od roku 2020?
Končící rok 2019 byl skvělý a opravdu jsem si ho užil. Důležité pro mě především je, že jsou všichni moji blízcí zdraví a v pořádku. Po sportovní stránce jsem měl tu čest podílet se na vynikajících úspěších – 3. místo v extralize, 2. místo v Českém poháru, titul Mistra ČR se staršími žáky. Do příštího roku bych si přál, aby byl minimálně stejně úspěšný jako rok 2019. Zároveň bych rád všem příznivcům Dukly i házené jako takové popřál krásné a poklidné Vánoce v rodinném kruhu a šťastný vstup do nového roku.