Dnes vám přinášíme slibovaný rozhovor s Petrem Ramsem. Tato zkušená pravá spojka působí v házenkářském A-týmu Dukly od roku 2002, tedy více než deset let. Petr zažil období po přelomu tisícíletí, kdy na Dukle hrály dnešní hvězdy reprezentace typu Filipa Jíchy nebo Karla Nocara. Nedávno se dočkal se i mistrovského titulu, na který se na Dukle čekalo dlouhých 16 let. Přesto pro Petra Ramse nebyly házenkářské roky 2010 a 2011 úplně nejšťastnější. Přetrhl si totiž achillovu šlachu, dlouho se léčil, připravoval se návrat na hřiště, aby si stejné zranění krátce po tom přivodil znovu. Ani podruhé se ale nevzdal, uzdravil se, a nyní opět dělá radost fanouškům tvrdými ranami z dálky i přesnými podstřely. Z Petrových odpovědí se mimo jiné dozvíte, jakou měl motivaci k dalšímu dlouhému léčení a návratu na extraligové palubovky,uděláte si obrázek o rozdílech mezi interligou a extraligou a zjistíte, co si Petr Rams myslí o jmenování Vladimíra Habera trenérem mužské reprezentace.

Petře, v Dukle jsi už od roku 2002. Potkal ses s házenkáři typu Jíchy nebo Nocara. Jak zpětně vzpomínáš na partu, která tehdy v Dukle byla?
Vzpomínám na to rád, jako pro mladého kluka to pro mě tehdy byla obrovská zkušenost. Trénovat s hráči typu Dana Čurdy (když byl ještě mladý ), Honzy Štochla, Jardy Zemánka, Karla Nocara, kteří v té době hráli jako profesionálové a byli základem reprezentace, bylo velkým přínosem. Parta tu byla dobrá. Bylo to trochu jiné než dnes. Ti kluci házenou úplně žili, trénovali dvakrát denně.  Pro mě jako mladého hráče to bylo super.

Díky svým zkušenostem můžeš porovnat interligu a extraligu, čím se tyto dvě soutěže liší? Která z nich ti vyhovovala víc?
To se nedá porovnat, tehdy byla jiná doba. Hráči co hráli interligu, byli většinou profesionálové. Dnes ligu hrají povětšinou studenti, mladší hráči, kteří sbírají zkušenosti, aby pak mohli odejít do zahraničí. Interliga byla určitě kvalitnější a náročnější. Jak časově tak finančně. Znamenala časté cestování přes celou republiku až na Slovensko. Proto mi vyhovuje spíše současný model extraligy.

Je pravda, že jde kvalita české ligové házené dolů? Jak to vnímáš z pohledu uplynulých deseti let, které jsi v ní strávil?
Neřekl bych, že jde dolů. Jen se přizpůsobila podmínkám, které panují v této době. Hraje se trochu jiná házená než dříve – podle mě rychlejší. Ale to je možná i tím že já stárnu. (smích)

Jakého týmového úspěchu si v Dukle ceníš nejvíc? A jakého osobního?
Určitě titulu, i když jsem v té sezoně chyběl kvůli zdravotním problémům. Do hry jsem nezasáhl, ale zápasy kluků jsem sledoval snad všechny. Bylo skvělé vidět, jak se kluci po ne zcela povedené základní části semkli a v nadstavbě vyhráli devět z deseti zápasů. Za svůj největší osobní úspěch beru asi to, že jsem se podíval do reprezentace.

Tvoji kariéru zbrzdilo v roce 2010 zranění achillovy šlachy. Po dlouhém léčení sis ji přetrhl ještě jednou. Jak v sobě potom člověk najde motivaci pokoušet se o další návrat na hřiště? Co jsi v té době prožíval?
Házenou hraju odmalička a nemyslím si, že bych v té době byl tak starý, abych končil. I když to co se mi stalo, byla opravdu smůla. Motivace byla jednoduchá. Každý kdo dělá nějaký sport odmala, se ho těžko vzdává. Já chtěl hrát a chci hrát házenou ještě nějakou dobu. O tom co jsem prožíval, bych nerad mluvil.

Zažil jsi i trenéra Habera, který nyní přichází k reprezentaci. Jaký je to trenér? Myslíš, že má u reprezentace šanci uspět?
Pan Haber je zkušený trenér. Trénoval v Dukle, když jsem začínal. Mám k němu respekt. Vždyť to byl vlastně on, kdo mě vzal z dorostu Dukly do mužů. Takže na něj mám dobré vzpomínky. A on a reprezentace? Uvidíme časem.

Tvým civilním zaměstnáním je výuka tělocviku na gymnáziu. Baví tě tato práce? Je pravda, že je česká mládež rok od roku horší, jak se občas říká?
Ta práce mě baví, dělám ji už třetím rokem. Nestrkal bych všechny děti do jednoho pytle. Musím říct, že u nás není mnoho těch horších.

Jaké mají mladí gymnazisté povědomí o házené? Vyučuje se ještě vůbec?
Občas se setkám s někým kdo si myslí, že se házená hraje přes síť a podobně. (smích)
Většinou vědí, že nějaká házená existuje, ale pravidla a základy neznají. Házená se totiž na školním tělocviku vyučuje jen málokde.

Po nepovedeném vstupu do sezony jste se zvedli a už jste čtvrtí. Liga se letos jeví jako hodně vyrovnaná. Jaký očekáváš vývoj? Jaké jsou cíle Dukly?
Asi to bude vyrovnané až do konce. Je tu osm týmů, které se poperou o první šestku. Nikdo teď nemůže říct, že má něco jisté. Zápasy bývají velice vyrovnané. Těžko věštit, kdo bude na konci vítězem. Cíle Dukly? Samozřejmě chceme být nejlepší!

Kdo je podle tebe letos největším soupeřem Dukly v boji o medaile?
Soupeř není jen jeden, je jich hned několik. Lovosice, Jičín, Hranice, Brno…, dokonce i my jsme někdy svým vlastním soupeřem.

Spoluhráči chválí tvoji hru pravou rukou, přestože jsi levák. Proč někdy v zápase nepřekvapíš soupeře podstřelem z druhé strany?
Jednou to přijde, nesmíš vyplácat všechny trumfy najednou.

Dříve jsi hrával křídlo, pak jsi přešel na spojku. Myslíš si, že bys mohl bez přípravy naskočit znovu na křídlo, kdyby to bylo třeba?
Možná tak na dva útoky a určitě ne na celý zápas. Už na to rychlostně nemám.

Je něco, co bys rád vzkázal fanouškům?
Je super, že si k nám nachází cestu těch několik našich fanoušků. Doufám, že se s postupem času ještě rozmnoží  a že se jim naše házená bude líbit. Díky!

Otázky od vás, našich čtenářů:

Petře, patříš mezi hráče, kteří se pravidelně (nebo aspoň občas) dívají na nový web HC Dukla Praha a speciálně na jeho diskusní fórum? Pokud ano, tak proč a pokud ne, tak taky proč? A klidně ještě můžeš přidat informaci o tom, kdo z Tvých spoluhráčů z mužstva to dělá…
Nový web se mi velice líbí. Díky lidem, kteří se o ně starají to jsou asi nejlepší stránky, jaké kdy Dukla měla. Já osobně na fórum nechodím, ale moje paní ráda a často  Takže co se tam šustne, stejně vím.  A kdo tam rád chodí? Rád bych někoho naprášil, ale opravdu nevím kdo.