„Hrát čtvrtfinále evropského poháru zrovna s Karvinou považuji za nešťastné,“ říká kapitán Dukly Tomáš Petržala. Mezi nejlepší čtyři podle něj postoupí ten, kdo si první uvědomí, že půjde o úplně jiné zápasy než v extralize

Za nedomyšlený považuje brankářská jednička Dukly Tomáš Petržala los evropského Vyzývacího poháru. Ten totiž umožňuje, aby se v této fázi soutěže střetly dva celky ze stejné země. A právě to se stalo v případě dvou zbývajících českých zástupců – Dukly a Karviné. „Na druhou stranu pro českou házenou jako celek je to asi dobře. Bude mít zástupce mezi čtyřmi nejlepšími,“ uvědomuje si Petržala. V rozhovoru dále prozradil, proč se Dukle v extralize podle něj v této sezoně daří lépe než v minulém ročníku a také naznačil, že jeho tým bude mít ve finále Českého poháru proti Novému Veselí o jeden důvod více odvést na hřišti nejlepší možný výkon.

Los evropského Challenge Cupu vám do čtvrtfinále přisoudil Karvinou. Jste rád, nebo byste naopak preferoval zahraničního soupeře, se kterým se Dukla nezná?
Myslím si, že je to pro oba celky dost nešťastné. Vyzývací pohár se nehraje proto, aby se hráči potkali s týmem, se kterým měří síly několikrát do roka. V tomto směru mi los přijde nedomyšlený. Mimo jiné i proto, že Challenge Cup je pro kluby finančně náročný. Na druhou stranu pro českou házenou jako celek je to asi dobře. Bude mít zástupce mezi čtyřmi nejlepšími v evropském poháru. To bude hlavní hnací motor i pro nás. Dostat se do finálové čtyřky. 

Po řadě porážek se zdá, že jste na Karvinou našli recept, když jste ji vyřadili v Českém poháru a pak nad ní zvítězili i v extralize. Co nyní čekáte od vzájemného souboje v pohárové Evropě?
Podle mě půjde o úplně jiné zápasy než dosud. Tým, který si to uvědomí jako první, postoupí dál a zahraje si o finále. Bude rozhodovat každý gól a každá chyba. Uvidíme, jak se na obou týmech podepíše náročný program.

Při zápasech jste známý tím, že dáváte hodně najevo emoce, podobně to má také brankářská jednička Karviné Nemanja Marjanović. Panuje mezi vámi dvěma nějaká rivalita?
Myslím si, že s „Nemem“ máme velice dobrý vztah a na hřišti i mimo něj se respektujeme. Je to velmi kvalitní gólman, což dokazuje a dokazoval nejen v Karviné, ale i v jeho předchozích zahraničních působištích. Pokud dáváte najevo emoce, soupeři a jejich fanoušci vás asi nebudou mít příliš v oblibě, ale pro svůj tým jste většinou nepostradatelný – obzvláště v současné době. Obecně mám se všemi brankáři v házené dobrý vztah, nebo se o něj alespoň snažím. Už jen proto, že když o házené mluvíte s naprostým laikem, většinou řekne, že brankáři v tomto sportu jsou blázni, kteří navíc ani nemají moc šancí něco chytit. Tak to samozřejmě není a nikdo to neví lépe než my brankáři. I proto každého kolegu mezi třemi tyčemi respektuji a když některému z nich před zápasem přeji, ať se mu daří, myslím to upřímně.

Už teď je známo, že celek, který postoupí, narazí v semifinále buď na ruský celek HC Victor Stavropol, nebo na obhájce titulu v Challenge Cupu CSM Bukurešť, se kterým Dukla loni v osmifinále vypadla. Těžký los, nemyslíte?
Upřímně jsem o tom ještě ani moc nepřemýšlel. Vím, že los je hodně těžký, ale v této fázi turnaje si člověk už nevybere. Kdybych se přeci jen měl v myšlenkách na chvilku posunout o krok dál, osobně bych chtěl narazit opět na Bukurešť a zjistit, kam se oba týmy od loňska posunuly. Názor kabiny je ale opačný, a tak to raději nechme kvalitě obou celků. Je třeba si ale říci, že v semifinále zdaleka nejsme, a tak je zbytečné spekulovat nad možným soupeřem. Stejně těžký dvojzápas máme teď před sebou ve čtvrtfinále, a ten je s Karvinou. Je třeba vydat ze sebe maximum, aby to nakonec nebyl Baník, kdo bude přemítat nad soupeřem pro boj o finále.

V rozhovoru před rokem a půl jste mi říkal, že ačkoli konec kariéry zatím neplánujete, stále častěji přemýšlíte o další životní etapě. Na druhou stranu, není právě o dva roky starší Marjanović důkazem toho, že na vrcholu se dá chytat ještě hodně dlouho?
Samozřejmě. A nejen Marjanović, ale také Radek Motlík, Josef Kučerka a další skvělí gólmani. Rozhodující je samozřejmě zdraví, ale v posledních měsících jsem si ověřil, že neméně důležité bude umět se po dlouhých letech v extraligovém rytmu srovnat s tím, jaká je organizace práce v civilu. Běžný koloběh života se totiž od fungování ve vrcholovém sportu podstatně liší. V současné době řeším ohledně vlastní budoucnosti různé možnosti. Na Dukle mi bude končit smlouva, zároveň pracuji pro Pražský svaz házené, kde jsem zatím ve zkušební době. Při rozhodování budou důležité otázky zdraví, financí a času, ale klíčovou roli bude určitě nakonec hrát rodina, která je pro mě vším.

Když už jsme u věku… řadu let jste tvořil brankářský tandem s jen o dva roky mladším Danielem Ranglem, teď je vaším parťákem Jakub Votava, od kterého vás dělí 14 let. Je ten věkový rozdíl nějak znát?
Jakuba jsem vlastně gólmansky vedl od jeho 13 let, kdy na Dukle vytvořili tréninkovou skupinu s dalšími kvalitními brankáři Markem Štefaničem a Ondřejem Zavázalem, takže jsem se neocitl v tandemu s někým neznámým, nebo v nějaké úplně nové situaci. Co se týče předávání zkušeností, nikdy nikoho neodmítám. Samozřejmě ale jen za předpokladu, že má onen brankář či hráč zájem. Musí hlavně chtít. Navíc se omlazuje celá liga a Jakub i Ondřej znají dost hráčů z mládežnických reprezentací. Takže často poradí nebo dají nějaký tip i oni mně. Také to je při současném pojetí hry našeho týmu důležité. Vzájemná komunikace mezi námi je dobrá a věkový rozdíl v tomto ohledu nehraje roli.

Jak prožíváte to, že se tým kolem vás neustále mění, zatímco vy zůstáváte? Nedávno ohlásil konec kariéry Štěpán Jeníček, pak Dukla oznámila, že po sezoně odjede Vít Reichl…
Konec zmíněných hráčů na Dukle samozřejmě představuje zásah do skladby týmu. Osobně bych řekl, že Vít i Štěpán patří svým přístupem, nasazením a herní kvalitou mezi ty, kteří tvoří duši týmu.  Bohužel zdraví máte jen jedno, což se projevilo v případě Štěpána. Vít si zase za tu dřinu a předvedené výkony zaslouží nejen zahraniční angažmá, ale z mého pohledu už několik let má i na to, nosit reprezentační dres. Věřím, že se mu bude v Německu dařit a dokáže tak otevřít některé oči, které před jeho výkony zatím zůstávají zavřené. Co jsem na Dukle, spíše pamatuji odchody hráčů než příchody odjinud, ale to je samozřejmě spojené i s dobrou prací s mládeží v tomto klubu. 

Dukle se v této sezoně daří. Kromě tažení evropským pohárem jste dospěli do finále domácího poháru a v extralize držíte průběžnou druhou příčku za Plzní. Čím to, že se držíte vysoko, zatímco před rokem jste se touto dobou vyhrabávali z krize?
Každý trenér i tým potřebuje nějaký čas, než ze sebe dokáže dostat maximum. Nehledě na to, že minulou sezonu jsme nakonec zvládli také slušně, a to ještě musíme připočíst naše cestování po různých halách a sportovištích kvůli rekonstrukci na Ruzyni. Teď jsme zpátky doma, určitá kostra týmu zůstala, a to se odráží i na výsledcích. Na podzim tým táhl Jakub Sviták, který je teď zraněný, ale mezitím dozrávají další hráči. Je potřeba pochválit trenéry skrz na skrz všemi mládežnickými složkami. Svojí práci dělají opravdu dobře, skromnému finančnímu ohodnocení navzdory. O to více jejich práci obdivuji a doufám, že je alespoň zahřeje u srdce, když vidí své svěřence kvalitně reprezentovat nejen náš klub. Především díky tomu může Dukla doplňovat svůj A-tým z vlastních řad a držet krok se špičkou české extraligy.

Nemůže se stát, že na tým dřív nebo později dopadne únava z velkého zápasového zatížení? Vždyť už dlouho fungujete v režimu takzvaného anglického týdne se zápasy nejen o víkendu, ale i uprostřed týdne.
Stát se to může, ale v zájmu každého hráče i celého klubu bude dodržovat stanovený režim a využívat veškeré možnosti rehabilitace, abychom to ustáli. S naším velkým vytížením zjevně počítá i náš soupeř pro finále Českého poháru, který striktně odmítl odehrát příslušná utkání v těchto dnech, kdy máme přeci jen trochu volněji, když hrajeme jen o víkendech. Moc nechápu, že se v tomto směru v Česku nepodporují celky, které hrají evropské poháry. Už jsme kvůli tomu ostatně jednou přišli o větší šanci na finále Challenge Cupu. Nezbývá však než zatnout zuby, náročný program zvládnout a zdolat nejen Karvinou v pohárové Evropě, ale právě i Nové Veselí v poháru domácím.

Otázka na závěr. Co by řekl Tomáš Petržala roku 2020, kdyby se mohl potkat s Tomášem Petržalou roku 2007, který zrovna odchází z Třeboně do Dukly?
Musím se přiznat, že tohle je jedna z nejhezčích otázek, které jsem kdy v rozhovoru dostal. Nechci na ní odpovídat unáhleně, a tak nezbývá než věřit, že se na mě čtenáři nebudou zlobit, když si nechám podrobnou odpověď projít hlavou déle – třeba až do dalšího rozhovoru. Obecně lze ale říci, že mám skvělou rodinu, silné zázemí jak na jihu Čech, tak především teď v Praze. A pokud vše dobře dopadne, budu koncem března po narození dalšího potomka opravdu šťastný muž, i když život bude ještě o fous náročnější 😊

Tomáš Petržala (*1986)

– brankář a dlouholetý kapitán HC Dukla Praha.

– pochází z Třeboně, nyní žije s manželkou a dvouletým synem v Praze.

– s házenou začínal v Třeboni v roce 1991. Ke sportu ho přivedl otec Karel, který je nyní trenérem dorosteneckých celků žen v Jindřichově Hradci.

– v roce 2007 odešel do Dukly Praha, kde působí bez přestávky až dosud.

– reprezentoval Českou republiku v mládežnických kategoriích, od roku 2005 byl členem širšího kádru seniorské reprezentace. Kariéru v národním týmu ukončil v roce 2018.

– s Duklou získal dva extraligové tituly (2011 a 2017) a také dvě vítězství v Českém poháru (2010 a 2013). V sezoně 2015/2016 byl v kádru, který se dostal až do semifinále evropského Vyzývacího poháru.

– je akademickým mistrem a vicemistrem světa (2010 a 2012), účastníkem juniorského mistrovství světa i mistrovství Evropy a jednou z nejvýraznějších a nejzkušenějších osobností české házenkářské extraligy.

Autor: Janis Aliapulios