„Evropské poháry mi budou chybět, za možnost vyzkoušet si angažmá v Německu jsem ale velmi rád,“ říká Jan Blecha

Před pěti lety přišel Jan Blecha do Dukly z Plzně jako náhrada za Milana Kotrče, teď jeho mise v Praze končí. Stejně jako svého času Kotrč, míří i Blecha na zahraniční angažmá do Německa. Novým působištěm zkušeného levého křídla bude německý celek EHV Aue. O tom, na co v Dukle vzpomíná nejraději, co bylo naopak nejtěžší a jaké výzvy ho čekají nyní, prozradil Jan Blecha více v následujícím rozhovoru.

Aue v této sezoně hrálo 2. bundesligu, soutěž ale neudrželo. Přestupoval jste už s tímto vědomím, nebo to pro Vás byla hned na začátek nového angažmá nepříjemná zpráva?

Věděl jsem, v jaké situaci Aue je, že se pohybuje na sestupových příčkách. Doufal jsem a věřil, že se dokáže ve 2. bundelislize zachránit. To se bohužel nepovedlo. Je to pro mě samozřejmě do jisté míry zklamání, ale nemohl jsem to ovlivnit. Přesto jsem velmi rád, že si zahraniční angažmá vyzkouším, navíc právě v Německu. Se spoluhráči se určitě pokusíme do 2. bundesligy co nejdříve vrátit.

V roce 2019 jste mi v rozhovoru řekl, že vyzkoušet zahraniční angažmá je Váš sen, na jehož splnění stále pracujete. Co podle Vás nakonec rozhodlo, že to vyšlo?

Řekl bych, že se sešlo více věcí dohromady. Aue zřejmě hledalo křídlo, které nebude bránit pouze v křídle. Další věc, která mi možná otevřela dveře, bylo to, že v průběhu sezóny se Dukle zranili pivoti a trenéři “zaexperimentovali” tím, že ten post vyplnili provizorně mnou. Určitě sehrály roli také naše dva lednové přípravné zápasy právě proti Aue, které se mi povedly, čímž jsem na sebe realizační tým Aue upozornil.

Letos jste s Duklou nakonec na medaili nedosáhli, v sérii o bronz proti Zubří přitom rozhodoval až pátý zápas. Bude mít kvůli tomu loučení pro Jana Blechu hořkou příchuť?

Loučit se s medailí na krku by bylo samozřejmě krásné, ale bohužel se nám to nepovedlo. Domácí zápasy jsme v sérii o bronz zvládali skvěle, kolektivním výkonem s neskutečnými brankáři za zády. Ovšem zápasy v Zubří měly vždy ten stejný průběh. Buď jsme nezachytili úvod zápasu, nebo jsme měli pár minut výpadek, Zubří odskočilo a nám už se ztrátu nepovedlo stáhnout. Největší rozdíl jsem ale viděl v tom, jak se v domácích utkáních agresivně bránilo. To platilo i u Zubří, které mělo doma o 200 % lepší a agresivnější obranu, než když přijelo hrát na Duklu.

S Duklou se loučíte po 5 letech. Na co vzpomínáte nejraději a které období bylo naopak nejhorší?

Neřekl bych nejhorší, ale nejtěžší. To byl asi můj první rok v Praze. Herně se nám nedařilo nejen jako týmu, ale i mně osobně. Skončilo to 5. místem a odvoláním trenérů, pokud si správně vzpomínám. Naopak nejlépe se vzpomíná na sezony zakončené ziskem medailí. Krásná také byla série s norským Drammenem v Evropském poháru v této sezoně, i když jsme nakonec vypadli na sedmimetrové hody.

Nebudou Vám v Aue trochu chybět evropské poháry?

Evropské poháry pro mě vždy byly vítaným oživením probíhající sezóny. Na ty se snad nejde netěšit. Takže ano, evropská konfrontace mi bude chybět. Na druhou stranu, přicházím do nového prostředí, kde budu hrát proti jiným týmům a hráčům než ve své dosavadní kariéře, takže příští sezona pro mě bude určitě pestrá.

Váš nový tým sídlí v Sasku, jen pár kilometrů od českých hranic, znamená pro Vás přestup stěhování, nebo budete mít zázemí v Česku?

Aue sice není daleko od českých hranic, ale i tak se tam budeme s přítelkyní stěhovat. Je to pohodlnější a umožní mi to lépe využít čas, který bych jinak trávil na cestách. Do Česka se pak mohu přijet podívat kdykoli, do Plzně i Prahy cesta trvá jen 2 až 2,5 hodiny.

Aue má na soupisce i dva Čechy – Vojtu Kozubíka a Petra Šlachtu, už víte, zda se s nimi v týmu v další sezoně setkáte?

O Češích v Aue vím, ovšem v kontaktu s nimi zatím nejsem a tak nevím, zda budou příští sezonu pokračovat. Podle zpráv, jež mám od vedení Aue, se tým sice trochu obmění, ale hned příští sezónu bude cílem návrat do 2. bundesligy.

V Praze jste kromě působení v extraligovém celku také pomáhal s trénováním mládeže. S tím je teď konec, nebo navážete i v Německu?

S tím je teď konec. Ani jsem o trénování mládeže v Německu zatím neuvažoval. Myslím si, že ze začátku budu rád, když se dorozumím se spoluhráči, natož trénovat mládež a komunikovat s rodiči. Umím si ale představit, že se k přípravě mladých talentů po nějakém čase ještě vrátím.

Jaké budou Vaše osobní ambice na příští sezonu a co chystáte teď na léto?

Jednoznačně se budu chtít v klubu dobře uvést a odvádět co nejlepší výkony. Pokud by se opravdu podařilo postoupit zpět do 2. bundesligy, bylo by to skvělé. Ale to už hodně předbíhám. V červnu a červenci nás čeká stěhování, ale najde se prostor i na odpočinek. Pojedeme s přítelkyní a psem na Šumavu a do Rakouska. Pár dní strávíme i na jižní Moravě.

A co němčina, budete si ji muset učit, nebo jen oživit?

Učím se zhruba od začátku dubna. Sice jsem měl na vysoké škole zkoušku z němčiny, ale už se mi spousta slovíček vypařila z hlavy. Doufám, že až budu denně mezi lidmi, půjde to rychleji a lépe.

Jak vidíte budoucnost Dukly a jejího mladého extraligového týmu?

Duklu budu samozřejmě dál sledovat a držet jí palce! Věřím, že se v příští sezoně opět objeví nejméně v TOP 4. Kádr se jako každý rok doplní z mládeže, kde pravidelně vyrůstají velice zajímaví hráči, plus jsou v týmu jako Dukla vždy ve hře také příchody zkušenějších hráčů zvenku. Navíc by se měl hrát opět evropský pohár, což je pro všechny velký přísun zkušeností. Pokud bude los příznivý, nevidím důvod, proč bychom Duklu nemohli znovu vidět až v jarní fázi pohárové Evropy.

Autor: Janis Aliapulios // Foto: Ladislav Adámek, Hana Vrbková