V předminulé sezoně v play-off potrápil se Zubřím Karvinou, ale do bojů o medaile se nakonec se svými svěřenci nedostal. Letos už jako lodivod Dukly s týmem bilanci vylepšil, v semifinále ale opět stála v cestě Karviná. V sérii o bronz tak došlo na pikantní souboj se Zubřím, odkud do Prahy přišel, Dukla ale padla 3:2 na zápasy. Sezonu ale i přesto nakonec vnímá pozitivně a na příští ročník má pro sebe a svůj tým jasný cíl: „Být prostě lepší“. Bývalý reprezentant v rozhovoru dále prozradil, co se bude snažit vštípit mladým odchovancům, kteří Duklu před novým ročníkem posílí. Mluvil ale i o svých dvou synech, z nichž se rovněž stali vrcholoví házenkáři.

Máte za sebou první sezonu v Dukle, jak ji hodnotíte?

Určitě pozitivně. Prognózy okolí nebyly moc optimistické, a tak jsem rád, že se nám to jako týmu podařilo ustát. Znovu začínat v novém prostředí s nově se tvořícím týmem je vždy trochu složitější. Proto uplynulou sezonu beru trochu jako seznamovací.

V sérii o bronz Dukla padla v pátém utkání se Zubřím, týmem odkud jste do Prahy přišel. Jak jste tu porážku nesl?

Nerad prohrávám, takže těžce. Ale porážky ke sportu patří, stejně jako výhry. Pro mě i pro tým je to doufám motivace na další sezonu.

Oba celky v sérii dokázaly uhájit domácí půdu. Čím to, že se Dukla nedokázala ani v jednom ze tří utkání v Zubří přiblížit zisku bodu a vždy vysoko prohrála, zatímco v Praze to bylo naopak?

Ta série byla dlouhá a obě družstva šlapala naplno až do poslední minuty. Ale v domácím prostředí se kluci dokázali dostat motivačně víc do zápasu. Byla hodně cítit podpora fanoušků a domácí atmosféra. Oba týmy to dokázaly využít a výsledky to jen potvrdily.

Na druhou stranu jste dokázali potrápit v Evropském poháru známý norský celek Drammen, který nakonec došel až do semifinále. Postup Vám unikl jen těsně. Co jste si z účasti v pohárové Evropě vzal letos Vy osobně?

Výsledky i náš výkon v obou utkáních s Drammenem mě mile překvapily. Náš tým i díky nim získal do dalšího průběhu sezony velké sebevědomí. Znovu se ukázalo, že přílišný respekt ze jmen soupeřů není dobrý. Na hřišti zkrátka rozhoduje momentální forma a nastavení. Konfrontace jak se severskou házenou, tak třeba i s bosenským Izvidačem, mnoha klukům z našeho kádru pomohla posunout se v jejich kariérách zase o kousek dopředu.

Příští sezona extraligy bude divácky ještě zajímavější, protože se jí zúčastní i slovenský suverén Tatran Prešov. Co na jeho účast říkáte?

Nemám s tím problém a jsem pro. Přibydou dva těžké zápasy, což pro mladé hráče znamená další zkušenosti. Navíc by takový soupeř měl do hal přitáhnout diváky.

S účastí Tatranu Prešov se pojí i rozšíření počtu účastníků extraligy na 14. Hranice tím pádem zůstávají. Dukla se navíc opět přihlásila do evropských pohárů. Jak se s nabitým programem popasujete?

To ukáže až čas. Program je sice nabitý, ale v konečném ročním plánu jde o 6-8 zápasů navíc. Věřím, že to náš stávající tým zvládne. V přípravě bude potřeba ještě o něco přidat a dobře se nachystat, ale na druhou stranu si nemyslím, že se bude nová sezona nějak zásadně lišit od minulých ročníků. Budou tam znovu těžké zápasy, a budou tam „těžké“ zápasy pro hlavu. Tam se ukáže charakter hráčů. Všechno má své pro a proti.

Oba Vaši synové jsou též vrcholoví házenkáři. Stíháte při všech svých povinnostech sledovat i snažení vašeho mladšího syna Jakuba v německém třetiligovém Eintrachtu Hildesheim?

Tak to je jasná věc. S možností on-line přenosů to není nic složitého. Probíráme si po víkendu navzájem naše zápasy. Je to ono pověstné házenkářské hecování. Fandím jim oběma.

Starší syn Michal se po štaci ve Švýcarsku vrátil do Plzně, odkud pocházíte. Jaké to bylo čelit mu z lavičky Dukly jako soupeři?

Myslím, že to oba bereme s nadhledem. Prostě jako realitu. Určitá „hecovačka“ k tomu však patří, oba chceme vyhrát.

Nelákal jste už jednoho nebo druhého syna do Prahy, aby se s Vámi sešli v jednom týmu?

Jasně, že tyhle debaty už doma proběhly, ale zatím k tomu nebyla nakloněná situace. Klukům běží smlouvy v jejich klubech a uvidíme co nám budoucnost přichystá. Určitě to naše společné, ač krátké, působení v Plzni bylo „super“ okořeněné titulem. Znovu si to zopakovat by se mi líbilo i v Dukle.

Odchod z Dukly do Německa už ohlásil křídelník Jan Blecha, ze zdravotních důvodů definitivně končí také pivot Adam Zeman, vyhlédli jste si místo nich nějaké posily?

Hráči odcházejí a přicházejí, to je každoroční sportovní koloběh. Někdy to tým srazí, někdy nastartuje a vystřelí výš. Kluci, kteří odcházejí, zaslouží poděkování a přání mnoha úspěchů na další házenkářské cestě. Ti, kteří přijdou, mají určitě zdravou motivaci co nejdříve zapadnout do týmu a jít si za úspěchem. Je jen na nich, jestli se stanou oporami.

Řada posil opět přijde ze silné mládežnické akademie Dukly. Také v Zubří jste pracoval s mladým kádrem. Co budete chtít nováčkům v extralize hlavně vštípit?

Přechod z dorostu do mužské kategorie je složitý a pro každého jiný. Původně jsem byl toho názoru, že dvě sezony jsou k tomu optimální. V Zubří jsem ale svůj postoj změnil. Všechno se zrychluje a někteří hráči jsou schopni být už do roka tahouny týmu. Je to o přístupu, o bolesti, o umění si sáhnout na dno, o pokoře, o trpělivosti těch kluků. Někdo si za tím jde, někdo zkrátka po dorostencích zhasne. Hvězdičky z dorostu v mužích často zapadnou, než se stačí rozkoukat. Někdo potřebuje trochu popostrčit, někdo naopak klepnout přes prsty. Pro mě je vždy velkou odměnou, když házená kluky ještě více chytne, baví je a sami jí začnou dávat něco navíc.

Co byste v nové sezoně považoval za úspěch?

Být prostě lepší. Myslím, že po tolika letech u házené si motivaci a tlak na sebe dokážu vytvořit dost velký a hlavně reálný sám. Nemám zapotřebí to někde nahlas vykřikovat. Ve sportu je možné všechno, a hranice mezi úspěchem a neúspěchem je hodně tenká.

Autor: Janis Aliapulios // Foto: Ladislav Adámek