Do Dukly přišel v létě 2021 ze Zubří a od té doby v jejím dresu nasázel přes 320 gólů. S koncem letošního roku ale Marek Hlinka svoje angažmá v České republice ukončí. Vrací se na Slovensko. V zemi, ze které pochází a kterou reprezentuje, oblékne dres Považské Bystrice, jež se s Prešovem nyní přetahuje o první místo v tabulce. V čem je slovenská soutěž jiná než ta česká a na co z působení v Dukle bude Marek Hlinka nejvíce vzpomínat?
Do české extraligy jste přišel v roce 2019 z Topolčan jako 22letý. V čem se Marek Hlinka od té doby po házenkářské stránce nejvíce změnil?
Neřekl bych, že jsem se vyloženě změnil, ale v dresu Zubří, Dukly i reprezentace jsem získal spoustu nových zkušeností. Díky tomu se nyní dívám na házenou trochu jinak nejen na hřišti, ale třeba i v posilovně či dokonce v osobním životě.
Okolo 100 vstřelených branek v každé ze sezon strávených dosud v Dukle – to zní jako povedené angažmá. Co Vám po příchodu do Prahy nejvíce pomohlo zapadnout do týmu?
Kluci mě tady vzali mezi sebe a vytvořili jsme skvělou partu jak na hřišti, tak mimo něj. Člověku se pak vždy lépe hraje, když ví, že má kolem sebe kamarády, se kterými bojuje za stejný cíl. V každé sezoně jsem se zde snažil pomoci týmu, jak jsem jen mohl. A tak teď mohu odcházet s pocitem, že jsem svoji práci odvedl naplno.
Co nyní rozhodlo pro návrat na Slovensko?
Faktorů bylo více. Ale celkově vzato je to pro mě možnost, jak pokračovat v kariéře v kvalitním týmu, který každý rok bojuje o nejvyšší příčky, hraje evropské poháry, a zároveň být mnohem blíž celé své rodině. Myšlenkou na návrat na Slovensko jsme se doma zaobírali už nějakou dobu. A když pak přišla nabídka z Považské Bystrice, věděl jsem, že ji chci přijmout. Musím poděkovat vedení Dukly, že pochopilo moje důvody a vyhovělo mojí žádosti o přestup.
Na které házenkářské momenty s Duklou budete nejraději vzpomínat?
Každá sezóna v Dukle pro mě byla jiná. Nejvíc budu vzpomínat na ročník 2022/2023, a to především na evropské poháry, ve kterých se nám povedlo postupovat přes silné soupeře až do čtvrtfinále. Bohužel nás to však stálo hodně sil a už jsme pak nedosáhli na medaili z extraligy. Byla to hezká sezona s trpkým koncem, ale i to ke sportu patří.
Co Vám z Prahy bude na Slovensku nejvíce chybět?
Nejvíc mi budou asi chybět kamarádi a lidé, které jsem zde díky házené mohl potkat. I když už mnozí mí původní spoluhráči přestoupili jinam, nebo ukončili kariéru, jsme pořád v kontaktu a doufám, že to tak zůstane i nadále. Když se věnujete kolektivnímu sportu, trávíte s ostatními členy týmu hodně času a máte mnoho společných zážitků, na které rádi vzpomínáte.
Zahrál jste si jak slovenskou, tak českou nejvyšší soutěž. V čem se od sebe nejvíce liší?
Na Slovensku jsem už pár let ligu nehrál, ale v době, kdy jsem z ní odcházel, byla minimálně na stejné úrovni jako ta česká. V současnosti už tomu tak podle mého názoru není. I když jsou na Slovensku pořád kvalitní týmy, je jich méně a házenkářská základna je také méně početná. To je asi největší rozdíl.
Míříte do Považské Bystrice, ta jako jediná dokázala v sezoně 2022/23 narušit dlouholetou dominanci Prešova a nyní před ním opět těsně vede ligovou tabulku. Jak se na tohoto silného soupeře, kterého znáte i z jeho dřívějšího působení v české extralize, těšíte?
Prešov je silný tým a sezona je dlouhá, může se stát cokoli. Ale jsou to s nimi vždy těžké bojovné zápasy, a to mám rád. Takže se na tuto konfrontaci těším. Nejdůležitější bude se co nejdříve poznat s novým týmem, trenéry a systémem, který uplatňují. A pak to všechno prodat na hřišti.
Praha bude v roce 2030 spolupořádat házenkářské EURO. Co byste řekl návratu na „místo činu“ v reprezentačním dresu? A co pro to bude případně potřeba udělat?
To je hodně těžká otázka. Je to až za pět let a za takovou dobu se toho může hodně změnit, ve sportu obzvlášť. Proto bych nerad něco vyhlašoval už nyní. Ale obecně platí, že nastupovat v národním dresu je pro mě čest, ať už jde o přátelské utkání, nebo případný velký šampionát.
