V dresu Plzně získal Jan Blecha tři extraligové tituly, teď se však za Duklu pokouší se spoluhráči probít do finále právě na úkor Západočechů. První zápas sice ovládla Plzeň, série se ale o víkendu přesouvá do Prahy. A Blecha věří, že přijde otočka. „Musíme odbourat to, co nám v prvním utkání zlomilo vaz – snížit počet technických chyb a hrát koncentrovaně,” říká zkušený křídelník. V rozhovoru také prozrazuje, že Dukla byla po návratu ze zahraničního angažmá jediná volba a hodnotí i spolupráci s trenérem Danielem Kubešem, s nímž se setkává nejen v klubu, ale i v národním týmu.
Plzeň Dukle v prvním semifinálovém utkání po vyrovnaném úvodu utekla, náskok si udržela a nakonec zvítězila poměrně jednoznačně. Jak první měření sil hodnotíte?
Jednoznačně jsme zklamaní. Nebyli jsme od prvních sekund dostatečně koncentrovaní na věci, na které jsme se připravovali. Možná i vlivem přemotivovanosti nebo nezkušenosti jsme udělali velký počet technických chyb. Tím jsme první zápas Plzni velice usnadnili.
Dukla je v semifinále znovu po třech letech. Čím to podle Vás je, že se letos podařilo čekání na boj o medaile konečně prolomit?
Nový trenér, Daniel Kubeš, nám vštípil jasně danou hru, kterou se chceme prezentovat, a které se snažíme držet. Důležitou věcí je i řád a disciplína, jež některým mladším hráčům dost chyběla. Navíc po dlouhou část sezóny byl celý kádr více méně zdravotně v pořádku. Ovšem před koncem základní části a ve čtvrtfinále nám bohužel pár hráčů vypadlo. I tak jsme se ale dokázali probojovat do semifinále, což ukazuje sílu našeho kolektivu.
V Plzni jste se narodil, házenkářsky tam vyrostl a s Talentem máte dokonce i tři extraligové tituly. Je pro Vás série proti Plzni speciální i po osmi letech, co jste ze západu Čech poprvé odešel do Dukly?
Proti Plzni to pro mě bude speciální asi vždycky, i když už vzájemná střetnutí tolik neprožívám, jako tomu bylo prvních pár let po přestupu. Velká motivace podat nadstandardní výkon a zápas vyhrát mi ale zůstala. Navíc dorazí rodina, kamarádi, pozdravím se s lidmi, které jsem třeba delší dobu neviděl.
Před touto sezonou jste dva roky působil v Německu. V Aue jste si na prahu třicítky splnil sen o zahraničním angažmá. Jak tuto zkušenost s odstupem času hodnotíte?
Jsem za ni moc rád. Vyzkoušet si sportovní život v zahraničí bych přál určitě každému, i když to není kolikrát jednoduché. Tlak a očekávání od vás, jakožto cizince, jsou vyšší a vy musíte každý den potvrzovat svoji kvalitu. Kluby a ostatní hráči jsou přitom na vyšší úrovni než v české lize. Pochopil jsem, že Němci jsou, co se týče házené, hlavou nastavení jinak než Češi, a to už od žákovských nebo dorosteneckých kategorií. Možná i proto jsou pár kroků před námi. Razí třeba ten pohled, že tělo hráče je jeho hlavní kapitál, a proto se o něj musí náležitě starat po všech stránkách, od regenerace až po stravu. Od každého se tam očekává, že v tomto ohledu bude profesionál a bude se tak chovat sám od sebe, ne až když mu to řekne někdo z realizačního týmu. V neposlední řadě mi zahraniční angažmá nejspíše otevřelo dveře také do reprezentace, kde jsem si vyzkoušel konfrontaci s nejlepšími hráči planety na mistrovství světa. To je další splněný sen.
Pro návrat do české extraligy jste si zvolil opět Duklu, ze které jste do Německa odcházel. Co rozhodlo?
Jinou variantu jsem neřešil. Buď zůstat v Aue, nebo se vrátit zpět do Prahy. V červnu mi končila smlouva, ale už v lednu bylo zřejmé, že s vysokou pravděpodobností bohužel sestoupíme ze 2. do 3.ligy. Rozjelo se jednání s Aue, ale nové podmínky, jež sestup už zohledňovaly, se mi moc nelíbily. Ozval jsem se proto bývalému trenérovi Dukly Michalu Tonarovi, který moji situaci interpretoval dál a Dukla poslala nabídku. Po poradě s přítelkyní jsme se shodli, že pokračování v Aue pro nás nemá význam a vrátíme se do Prahy.
Duklu před sezonou převzal trenér Daniel Kubeš, který se navíc zkraje letošního roku spolu s Michalem Brůnou stal také trenérem národního týmu. Je to výhoda mít jako reprezentant stejného trenéra i v klubu? A jak se Vám s Danielem Kubešem spolupracuje?
Spolupráce s ním se mi líbí, vycházíme bez problémů. Je na něm vidět obrovská hráčská i trenérská zkušenost, kterou umí přenést do tréninků. Ty jsou náročné, snažíme se v nich vyladit každý detail, což mi dává smysl a hlavně vidím, jak nás posouvají vpřed. Jestli je pro mě výhoda, že mě trénuje jak v klubu, tak i v reprezentaci, nedokážu říct. Minimálně mě má pořád na očích a ví, co ode mě může očekávat.
Co bude v dalším průběhu série s Plzní klíčové pro to, aby ji Dukla zvládla otočit a postoupila do bojů o zlato?
Jednoznačně musíme snížit počet technických chyb a hrát od začátku do konce koncentrovaně. Zkrátka odbourat to, co nám zlomilo v prvním utkání vaz.
Jako reprezentant jste v březnu byl u dvou porážek národního týmu s Chorvatskem v rámci kvalifikace na EURO 2026. Úřadující vicemistři světa určitě sílu mají, ale zejména utkání v Záhřebu (36:20) asi nedopadlo úplně podle vašich představ. Co musí národní tým změnit, aby si v květnu v Lucembursku a doma s Belgií zajistil postup?
Nikdo z nás si takový výsledek nepředstavoval, ale v utkání jsme udělali spoustu chyb a ty Chorvaté trestali. Do duelů s Lucemburskem a Belgií musíme zlepšit souhru, máme na čem pracovat. Nové trenérské duo chce hrát jiný styl, než to bylo pod předchozím trenérem Sabatém. A já věřím, že s dalšími tréninky se budeme posouvat stále kupředu, cítit se v novém systému jistěji, naše výsledky budou lepší a postup na EURO 2026 vybojujeme.
Zbývá Vám vedle toho všeho ještě čas na trénování mládeže, kterému jste se v Dukle věnoval před ochodem do Německa?
Momentálně se trénování mládeže nevěnuji, i když mě tehdy bavilo. Kdo ví, třeba se k němu jednou vrátím. V současné době, když se to časově sejde, alespoň nárazově pomáhám s výukou Janu Petružalovi na Fakultě tělesné výchovy a sportu a udržuji si tak stále nějakou praxi.
