Jen málokdo by se dal mezi házenkáři označit za medailového „žolíka“. O brankáři Karlu Šmídovi to ale bezesporu platí. V dresu Talentu Plzeň sbíral jeden cenný extraligový kov za druhým, včetně šesti mistrovských titulů. Svou třináct let dlouhou sérii „na bedně“ prodloužil i po přestupu do Dukly, která i díky jeho výkonům brala bronz. „Pro svůj tým chci vždy odvést maximum na hřišti i mimo něj. Myslím, že první rok v novém týmu završený medailí krásně naplnil moje ambice,“ pochvaluje si. V rozhovoru pro klubový web dále prozrazuje, jak se sžil s novými spoluhráči i prostředím a poodhaluje, zda jeho tříletý syn míří ve sportovní rodině Šmídů za házenkářskou kariérou po tátovi, nebo tíhne po dědovi spíše k extraligovému hokeji.
Vaše první sezona v Dukle a hned se podařilo do Prahy vrátit po čtyřech letech bronzové medaile. Nechybělo ale mnoho a skončili jste pod stupni vítězů. Co nakonec rozhodlo?
Můj osobní cíl byla při přestupu medaile. Věřil jsem, že ač jsme velmi mladý tým, máme na to hrát o nejvyšší příčky. Co rozhodlo, je těžké hodnotit. Naše vítězství bylo velice těsné, takže kromě kvality hrálo roli i štěstí. Chtěl jsem si zachovat svoji šňůru 13 let na stupních vítězů a jsem rád, že se to podařilo.
Tím spíše, že jste se v závěrečné fázi play-off musel obejít bez vašeho brankářského kolegy Jakuba Votavy a záda vám kryli méně zkušení mladíci. Cítil jste na sebe o to větší tlak?
Na tlak jsem zvyklý. Už v Plzni jsme chtěli, a do jisté míry i museli, pokaždé vyhrávat, takže si s tlakem hlavu nelámu. Každý zápas jdu vyhrát a dám do něj maximum. Buď to bude stačit, nebo ne. Tentokrát jsme však měli smůlu, že jsme s Jakubem nemohli v play-off nastoupit společně. Předtím jsem zase ve čtvrtfinále chyběl já. Silná brankářská dvojice je přitom pro vítězství v play-off velice důležitá.
V sérii o bronz proti Lovosicím rozhodoval hned dvakrát sedmičkový rozstřel, v němž brankáři hrají vždy zásadní roli. Dukla v obou případech uspěla – měl jste na tuto herní situaci nějakou speciální přípravu?
Sedmimetrové hody jsou loterie, kde však štěstí často přeje připraveným. Z pohledu brankáře je zásadní klid a videopříprava. Pokud dokážu být koncentrovaný i v takto vypjatý moment a vím kam hráč stojící proti mně rád hází, mám velkou výhodu. Osobně k sedmičkám nepřistupuji s tím, že má střelec větší šanci dát gól, než já na zákrok. V mých očích je to vždy 50/50, což pro mě může být výhoda. Navíc jsem v kariéře čelil takovým situacím vícekrát a v sedmimetrovém rozstřelu jsem v extralize prohrál za 14 let jen dvakrát, takže si na tyto situace věřím.
Jak se Vám do Dukly přicházelo s vědomím, že po 17 sezonách v jejím dresu zrovna ukončila kariéru brankářská ikona klubu a velká osobnost celé extraligy Tomáš Petržala? Očekávání musela být vysoká…
Tomáš měl vždy můj respekt, za to, co dokázal na palubovce předvádět. Na druhou stranu platí, že se na výzvy těším. Sice nejsem typ, který by se potřeboval s někým srovnávat, ale chci pro svůj tým vždy odvést maximum na hřišti i mimo něj. Myslím, že první rok v novém týmu završený medailí krásně naplnil moje ambice a že jsem ukázal, jak přínosný dokážu pro svůj tým být.
Jak rychle a dobře jste se sžil s novými spoluhráči? Co vám v tomto ohledu nejvíc pomohlo?
Co se kolektivu týče, sžili jsme se rychle, kluci jsou super a rychle mě přijali. Měl jsem výhodu, že jsem nešel úplně do neznáma. S Michalem Tonarem a Janem Blechou jsem vyrostl v Plzni a s dalšími kluky se potkáváme opakovaně jako soupeři. O něco delší dobu mi trvalo sžít se s obranou, která byla nově poskládaná a velice mladá. Na naší spolupráci budeme ještě muset dále pracovat. Věřím, že i to může být stavební kámen pro náš další růst jako týmu.
Je něco, co vám Praha jako město na rozdíl od Plzně nabídnout nemůže? A co je naopak oproti Plzni příjemnější?
Do Prahy z Plzně dojíždím a pokud není na dálnici problém, trvá mi cesta jen zhruba 50 minut. Velké pozitivum jsou dřívější tréninky a s tím spojený dřívější návrat domů, což znamená více času s rodinou.
Na čem budete muset jako tým nejvíce zapracovat, abyste v příští sezoně poskočili ještě o úroveň výš – tedy do série o zlato?
Musíme se posunout ve vícero ohledech. Lepší spolupráci v obraně jsem už zmínil, ale na to budeme mít celou základní část. Zásadní je vědomí, že jsme v letošním play-off zvládli těžké chvíle. To si mladí hráči ponesou v hlavě celou kariéru a budou z toho těžit v dalších vyhrocených situacích do budoucna. Získané zkušenosti by měly být pro náš budoucí vývoj zásadní. Právě hlava podle mě sehrála zásadní roli v sérii s Plzní, což byla jediná část sezóny, kdy jsme byli bohužel slabší než soupeř.
Jak moc pro Vás byla semifinálová série proti Plzni pikantní? Nastoupit proti dosavadním spoluhráčům, s nimiž jste sbíral stříbrné medaile a extraligové tituly?
Bylo to zvláštní. Mezi hráči Talentu mám řadu přátel, takže se přiznám, že při prvním ligovém utkání v Plzni jsem se necítil příliš dobře a bylo pro mě těžké se zkoncentrovat. V play-off to ale už bylo jiné. Chtěl jsem samozřejmě vyhrát a bylo krásné slyšet potlesk a své jméno od fanoušků Talentu ve chvíli, kdy jsem jakožto brankář Dukly předvedl zákrok. O to větší motivaci jsem měl. Hecování se soupeřem samozřejmě probíhalo. S kluky z Plzně se vídám na Lokomotivě každý týden, když trénuji brankářky DHC Plzeň.
Z bronzu se s Vámi přímo v hale radoval i tříletý syn. Bude z něj také házenkář, jako Vy, nebo spíše hokejista po dědovi, Vašem otci?
To se teprve uvidí. Budu mu chtít vždy umožnit, aby v životě dělal, co ho bude bavit. Ale pokud by si vybral házenou, potěší mě to. Už nyní ve třech letech chodí na babyházenou a brusličku, takže má k oběma sportům blízko. Ve volném čase doma pak musíme házet na bránu, na koš, nebo kopat, zkrátka neustále si hrát s míčem, což mě jako aktivního házenkáře těší. Můj táta by zase byl rád, kdyby jeho vnuk nastartoval hokejovou kariéru, několikrát už se zmínil, že dostane na výběr, zda bude hokejový útočník, nebo obránce.
Jaké máte teď plány, než začne příprava na další sezonu?
Nejprve si budu muset odpočinout a dát se dohromady po sezoně, ze které si odnáším i nějaké ty bolístky, následně už začnu plnit individuální tréninkový plán, který od trenérů máme. V rámci odpočinku se těším na čas strávený na naší zahradě s rodinou. Také nás s manželkou čeká dovolená, kam pojedeme poprvé také s naším synem, který tak prvně v životě uvidí moře.
Karel Šmíd (*1993)
- Brankář HC Dukla Praha
- Na házenou přešel z hokeje ve svých 12 letech. Do té doby ji měl pouze jako doplňkový sport
- Začínal v týmu HC Plzeň. S přechodem do staršího dorostu přestoupil do Talentu Plzeň, kde se poprvé potkal s Janem Blechou a Michalem Tonarem mladším.
- Ještě jako dorostenec poprvé nastoupil za A-tým Talentu, ve kterém pak odehrál 14 extraligových sezon.
- S Plzní se stal šestinásobným mistrem a čtyřnásobným vicemistrem republiky. Třikrát zvítězil v Českém poháru.
- V roce 2024 přestoupil do Dukly Praha a hned ve své první sezoně s týmem získal bronzové medaile.
- Připsal si starty za juniorskou i seniorskou reprezentaci. S národním týmem se zúčastnil Mistrovství Evropy 2022 v Bratislavě.
